Jsme dnes moderní? V Laichterově domě si připomínají 100 let úmrtí Jana Kotěry formou neformální oslavy jeho života
V letošním roce vzpomínáme výročí 100 let od úmrtí architekta Jana Kotěry. A v té souvislosti se 26. dubna od 18:30 v Laichterově domě, koná událost, jejíž téma je založené na knize Moderní architektura od Kotěrova učitele Otty Wagnera, a v jejím kontextu na otázce: Byli jsme moderní?
Pojem „moderní“ ale byl chápán jinak v Kotěrově, a jinak v naší době. V jejím kontextu je třeba zajímavé, nakolik se Wagnerovo hodnocení modernosti architektury opírá o vizualitu, zejména fasád a to především v otázce dekorativnosti. Z dnešního pohledu nás také může zarazit její až militantní rétorika, postavená na boji – zejména proti všemu starému. Čteme věty jako: „Moderna pronikla vítězně téměř všudy. Hromadně přecházeli nepřátelé jako přeběhlíci do tábora a nejlepší jich bojovníci, když seznali, že štít eklekticismu a ,intimity‘, jejž drželi na chranu před útokem moderny, byl přece jenom z papíru“. Je nasnadě, že v kontextu dnešní doby, která se snaží cesty architektury hledat spíše formou vzájemného naslouchání, dohody a spolupráce, by tehdejší rétorika pravděpodobně neuspěla.
Můžeme se ptát, zda pro nás „moderní“ znamená nový, ve smyslu jiný, nebo pokrokový, jako pro Jana Kotěru a jeho současníky? Osobně bych v kontextu dneška především volila jiný pojem – současný. Použitý ve smyslu, jak by měla – mohla – architektura nejenom současnost ztělesňovat, ale také reprezentovat její podstatu anebo dokonce ideál či etický imperativ.
Jako zastřešující změna se jeví odklon od bezmeznosti, která od půle minulého století produkovala okázalé efektní stavby, co do objemu i výrazu, které vyjadřovaly přesvědčení o právu mít vše, co chci, a mít mohu. O právu vytěžit k tomu přístupné zdroje na maximum a nemyslet v tomto smyslu na budoucí generace.
Nové, jiné, pokrokové, tedy moderní, dnes už nemusí a nemá znamenat rozsáhlejší, efektivnější, početnější – zejména v kontextu konzumu. Dnešní moderní architektura by například měla využívat minimálního kusu země ke splnění přiměřených potřeb kvality života. Stejně tak spotřebovávat pro provoz i výstavbu minimum zdrojů a pracovat s těmi lokálními a obnovitelnými. Vrací se i důležitost místních řemesel. Stále důležitějšími vlastnostmi se stávají odolnost a adaptabilita. Jednotlivá stavba by vždy kromě splnění vlastních potřeb měla využít všechny možnosti, jak zároveň pomáhat širšímu okolí.
Nejdůležitější vlastností architektury už také není jen být užitečná, ale současně neškodit. Na druhou stranu by ale bylo chybou vystačit si nejen s užitečností, ale nakonec i s pouhým neškoděním. Rezignovat na potenciál architektury obohacovat lidský život. Možná je v tomto smyslu v dnešní době klíčem akcent, kromě existenční, také na prožitkovou a existenciální rovinu. A v ní se dostává ke slovu také krása, jejíž význam není o nic menší, než v době Josefa Wagnera či Jana Kotěry.
Související
-
Kniha Mýtus architekta: Jan Kotěra 150 aktualizuje odkaz zakladatele české moderní architektury
Kniha bude na trh uvedena v lednu u příležitosti Kotěrova narození, od něhož 18. prosince uplyne přesně 150 let. Chce přinést nový a současný pohled na slavného tvůrce.
-
OBRAZEM: Prohédněte si byt, z kterého se Masaryk v prosinci 1918 stěhoval rovnou na Pražský hrad
Dům na Mickiewiczově 13 navrhl Jan Kotěra pro dědečka mého manžela, říká Jana Kučerová. Bydlí v bytě, do něhož se v létě 1911 nastěhoval Tomáš Garrigue Masaryk s rodinou.
-
Zvuk v prostoru je řečí doteků. Galerie 8smička představuje mezinárodní výstavu Místa chvění
Mezinárodním složení umělců v rámci výstavy Místa chvění ohledává, jakým způsobem se zvuk podílí na formování prostředí a jeho vnímání.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka