Jsem ráda, že Vaculíka mám

30. červen 2003

Pravděpodobnou postavou vesměs autobiografických knih spisovatele Ludvíka Vaculíka je prakticky každý v jeho okolí. Před čtenářem Vaculík leckdy bezohledně obnažuje sám sebe, své přátele, známé. Rozporuplné reakce, které v disidentských kruzích vyvolal Český snář, vydaly na knihu (Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českého snáře).

Čtenářům tak není neznámé ani jméno Vaculíkovy manželky Marie-Madly. Do literatury vstoupila Madla Vaculíková nejen coby literární postava, ale též jako autorka dvou osobitých knih dopisů, které psala v letech 1991-1999 do Paříže českému básníkovi a výtvarníkovi Jiřímu Kolářovi. V knižním rozhovoru Já jsem oves (Dokořán, Máj), který s ní během loňského jara a léta vedl známý autor životopisných knih Pavel Kosatík, hovoří o sobě a o svém životě po boku "Vaculíka".

Madla Vaculíková, Pavel Kosatík: Já jsem oves

V otevřeně, avšak citlivě vedené zpovědi a upřímných odpovědích, které neuhýbají ani trýznivému tématu manželských nevěr, získává nový, užitečný rozměr především Vaculíkův mimoliterární mýtus. Ať už jde o odlišné, neidealizující vidění (Když měl (Vaculík) později své ženské, velice tím trpěla.) či život v baťovském Zlíně, který spisovatel později oslavil v knize Milí spolužáci! - Pro mě to tam byla doba strašné nesvobody, jak nejhorší vojna. Jak já jsem tenkrát batismus nenáviděla - zatímco všichni mí vrstevníci, i Vaculík, to stále velebí a vzpomínají na to, říká kupříkladu Madla Vaculíková.

Část čtenářů knihu pravděpodobně uvítá jako svého druhu sekundární literaturu ke studiu fenoménu Vaculík. Zejména Vaculíkův vztah k ženám je pikanterií, která jeho příznivce dokáže vzrušit. Zůstat jen u tohoto by ale bylo škoda. Mimo "třeštícího Vaculíka" jsou zde především osudoví lidé, synové, vztah k Moravě, zejména k Valašsku, či vzpomínky na dění v šedesátých letech i události po roce 1989, o kterých Madla Vaculíková hovoří. Dodejme, že s vrozenou skromností, bez zbytečného patosu, zajímavě.

Spisovatel Ludvík Vaculík

Ve Vaculíkově nejnovějším románu Loučení k panně (2002) se manželka starého muže, spisovatele Františka, který prožívá milostný příběh s mladou studentkou, jmenuje Kateřina - František byl ženatý. Oženil se kdysi dobře a pevně. Žádná žena potom, žádná vášeň ani láska k ní a její k němu nemohly ho vypáčit z manželství. Čtenář, jenž si pod tíhou reálií a dalších informací, které o Ludvíku Vaculíkovi proudí českou kotlinou i moravskými úvaly, ztotožní hrdinu románu s autorem, v rozhovoru Já jsem oves nakonec zjistí, že František měl vlastně štěstí, když jako první potkal Kateřinu: Jsem ráda, že Vaculíka mám. V jakékoli podobě. Dobře jsem si ho vybrala - protože i se vším, co s ním žiju, je to život.

autor: René Kočík
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.