SERIÁL

Joseph Mitchell: Nahoře ve starém hotelu

Starý vývěsní štít

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Joseph Mitchel, reportér New Yorkru, vnímavý a vášnivý newyorský chodec, byl zvědavý, uměl naslouchat a uměl se ptát. Jen za těchto podmínek mohl nahlédnout do srdce města, které tak miloval. Jeho nejslavnější feature z roku 1952 Nahoře ve starém hotelu nás zavede do zákoutí Brooklynu, do hospody U Lajdáka Lojzy, kterou se prohnaly dějiny. V režii Tomáše Soldána se do starého New Yorku vydáme s hercem Norbertem Lichým. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Představuji si Josepha Mitchella, jak se toulá New Yorkem. Má na sobě oblek, na hlavě klobouk, v kapse notes a tužku. To bylo vše, co ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století reportér New Yorkeru potřeboval. Tedy kromě zvědavosti, empatie a nekonečné lásky k New Yorku a k Newyorčanům. Jedině za těchto podmínek mohly vznikat působivé, hluboce lidské umělecké reportáže zachycující duši mizejícího světa starého New Yorku. A není to čtení, které vás vyděsí. Naopak, z celého srdce si budete přát stát se součástí toho laskavého portrétu, toho působivého chodeckého blues. Zatoužíte rozjet se na místa, o kterých právě čtete, a zjistit, jestli tam přece jen něco nezůstalo…

Brooklyn Bridge and Manhattan skyline in black and white, New York, USA

Joseph Quincy Mitchell se narodil 27. července 1908 v Severní Karolině jako nejstarší dítě Betty Parkerové a Averette Mitchella. Během následujících čtrnácti let přichází na svět ještě pět sourozenců. Otec je farmář a obchodník s bavlnou a nejstarší syn má samozřejmě jít v jeho šlépějích. Jenomže když tatínek vezme desetiletého synka poprvé do New Yorku, proklaje město s mrakodrapy Josephovo srdce Amorovým šípem. A tak se nestane farmářem, ba ani lékařem, přestože medicínu začne studovat, ale novinářem a spisovatelem, který ve čtyřicátých letech začne psát pro prestižní list New Yorker.

Joseph Mitchell proslul zejména hluboce lidskými portréty lidí, jež na svých toulkách potkával. Je pravděpodobné, že někdy bychom jen stěží našli skutečnou předlohu jeho příběhů, Mitechell psal často spíš o sobě a reportér ustupoval do pozadí, aby udělal místo spisovateli, vytvářel tedy jedny z prvních features. Ať byl podíl ověřitelné reality v Mitchellových textech menší či větší, nezpochybnitelnou skutečností zůstává, že tehdejší čtenáři New Yorku je s nadšením vyhledávali. Joseph Mitchell se záhy stal slavným, aniž by o to příliš stál. Postupem let vnímal stále citlivěji tlak veřejnosti, který zhoršoval jeho psychiku oslabenou sklonem k depresím a úzkostem. A ty se s věkem prohlubovaly. Mitchell, jenž velmi těžce snášel smrt své ženy, začal žít minulostí. Současnost ho děsila a budoucnosti se obával. Přestal psát. Posledním textem byl feature Tajemství Joe Goulda, který nedávno vydalo i české nakladatelství Opus. Následujících třicet let nenapsal vůbec nic, přesto měl v redakci New Yorkeru stále svůj stůl, za kterým stále sedával. A čtenáři na něj nezapomněli.

Norbert Lichý v ostravském rozhlase při práci na audio knize Den trifidů

Když v roce 1992 Mitchell konečně souhlasí s knižním vydáním svých reportáží, vychází kniha pojmenovaná podle jednoho z nejznámějších textů Nahoře ve starém hotelu. Recenzenti jsou nadšeni. Jak píše v doslovu českého vydání překladatelka Tereza Límanová: „Mitchella jsou plné noviny, je každou chvíli v televizi. Tři měsíce před smrtí vychází nové vydání jeho posledního textu Tajemství Joe Goulda. Mitchell se z něj výjimečně chystá veřejně číst v knihkupectví na Manhattanu. Není na veřejné čtení zvyklý a je nervózní. Přijde o hodinu dřív a testuje mikrofon. Nevěří, že někdo přijde. Obává se, že si jeho knihu nikdo nekoupí. V šest přicházejí první posluchači a zaplní prostor vyhrazený na čtení. Zanedlouho je jich plné schodiště. Nakonec se fronta vyvalí na chodník. Už se tam nevejde jediný člověk…“

Legendární reportér, ke kterému s obdivem vzhlížejí všechny novinářské generace, zemřel po těžké nemoci v roce 1996 s neutuchající celoživotní touhou napsat velkou knihu.

Účinkuje: Norbert Lichý

Z překladu Terezy Límanové pro rozhlas upravila Eva Lenartová.
Zvuk: Marek Hoblík
Hudební spolupráce: Antonín Schindler
Režie: Tomáš Soldán

V ostravském studiu Českého rozhlasu natočila Tvůrčí skupina Drama a literatura.

Spustit audio