Joseph Haydn: Sedm posledních slov Vykupitelových na kříži. Tři podoby skladby pro velkopáteční obřady přibližuje Petr Veber

Vysíláme 14. dubna v 7:45.

V Haydnově odkazu jde o jednu z nejzajímavějších kompozic. Hudba, kterou napsal, posloužila v katolické katedrále v Cádizu roku 1787 jako mezihry při efektně aranžované velkopáteční bohoslužbě. Na začátku byla totiž zakázka tamních kanovníků, kteří si přáli vytvoření sedmi pomalých meditativních hudebních vět, z nichž každá by představovala jednu ze sedmi posledních vět Ježíše Krista - tedy ilustrovala slova, jež podle textu Bible pronesl na kříži v posledních okamžicích života.

Haydn skladbu dokončil v roce 1785 a označil ji podtitulem "Sedm sonát s úvodem a zemětřesením na konci". Podařilo se mu vystihnout ztišený výraz plný vnitřní dramatičnosti i dojemné spoluúčasti a pomoci tak osvětlit smysl oběti - smrti, kterou křesťané chápou jako vykoupení každého člověka. Původní verze je orchestrální. O rok později Haydn dílo převedl i do kvartetní podoby. V Cádizu při obřadech přednášel jednotlivé Ježíšovy věty
biskup, Haydnova instrumentální hudba je dokreslovala a propojovala. Oratorium se stejným názvem vzniklo až o desetiletí později. V něm už biblický text zaznívá explicitně, zhudebněn.

Haydnova nejplodnější tvůrčí léta jsou spojena s kapelnickou službou v zámožné a mocné šlechtické rodině Esterházyů sídlících vedle Vídně i na zámcích v Eisenstadtu nedaleko Neziderského jezera a v Esterháze, ležící dnes na maďarském území. Do tohoto období spadají první dvě verze velkopátečního díla. Haydn ovšem patří i k Vídni. Prožil tam učednická léta a pak zase roky na sklonku života, kdy se tam zcela usadil - už vyvázán ze služby. A právě tehdy vytvořil oratorní verzi Sedmi posledních slov.