Josef Forbelský: Svět se mnou, svět beze mě

10. únor 2014
03057335.jpeg

Četba na pokračování z autobiografické knihy českého hispanisty a překladatele.

Hispanista a překladatel Josef Forbelský se narodil 19. prosince 1930 ve Skřivanech u Nového Bydžova jako páté dítě z jedenácti přeživších.

V polovině třicátých let a jistě i do povědomí školáka pronikly zprávy s tragickým kontextem. Občanská válka ve Španělsku, sílící nacistické hnutí v sousedním Německu, mnichovské události, důsledky doléhaly i do zdánlivě bezpečného venkovského prostředí. „Uprostřed května roku 1938 se děti i dospělí shromáždili u kasáren. Skřivanští dělostřelci odjížděli na hranice. Byla mobilizace."

V letech 1942 až 1950 absolvoval J. Forbelský reálné gymnázium v Novém Bydžově, později Arcibiskupské gymnázium v Praze a Biskupské gymnázium v Bohosudově, kde roku 1950 došlo k násilnému zrušení školy a zatýkání vyučujících, členů jezuitského řádu. „Maturoval jsem 7. června 1950. Vedle předsedy maturitní komise seděl starší svazák, zástupce komunistické moci.“

Na FF UK nastoupil roku 1950, studoval španělštinu a češtinu. S „přestávkou“ vojenské služby v oddílech PTP, absolvoval fakultu v polovině padesátých let.

Učitelskou praxi zahájil čerstvý absolvent na 20. jedenáctileté škole na Smíchově, v roce 1957 přešel na ekonomickou školu v Resslově ulici, kde se vyučovala španělština. Při náročné učitelské práci dokázal ještě v dálkovém studiu absolvovat francouzštinu, bohužel v prostředí, kdy obeznámenost s reáliemi byla nuceně pouze teoretická.

Psal do literárních časopisů, do Tváře, do Světové literatury, překládal pro Odeon, kam v roce 1969 nastoupil jako redaktor. „V Odeonu jsem jako interní zaměstnanec setrval pouze do konce září. Od 1. října 1969 jsem začal pracovat na katedře románských jazyků v Institutu překladatelství a tlumočnictví v Hybernské ulici.“

02822024.jpeg

Dalším učitelským místem byla Vysoká škola ekonomická. Od roku 1990 působil Josef Forbelský na Ústavu románských studií UK jako docent španělské literatury.

Z jeho širokého překladatelského záběru děl španělské a latinskoamerických literatur je třeba zmínit překlady španělských klasiků Cervantese, Lope de Vegy, Góngory y Argote.

Do českého povědomí uvedl vrcholného konceptistu Zlatého věku Graciána, z novodobých autorů věnoval pozornost dílům Valle-Inclána, Azorína, Ortegy y Gasseta, Gómeze de la Serny, M. Santose, Cely, Delibese, Jiméneze Lozana. Z hispanoamerické oblasti přetlumočil spolu s Ivanem Slavíkem velkou barokní básnířku Sor Juanu Inés de la Cruz, z moderních autorů R. Bastose, Borgese, Garcíu Márqueze. S básníkem G. Carnerem přeložil do španělštiny Holanovu Noc s Hamletem a další básně.

Je spoluautorem Dějin španělské literatury a Slovníku spisovatelů Španělska a Portugalska, autorem knihy Španělská literatura 20. století.

Forbelský vzpomíná na „soumračnou dobu“ druhé poloviny dvacátého století, kdy mu opěrnými body byla náročná překladatelská práce, ale také povzbudivá „krásná setkání“ - s knězem J. Reinsbergem, s filozofem J. Němcem, který byl bratrem Forbelského manželky Míly, s V. Holanem nebo J. Hiršalem, s nímž spolupracoval na básnických překladech a s řadou předních španělských a latinskoamerických spisovatelů.

Vědomí a přesvědčení, že i temno musí nutně být prosvětlováno, nakonec potvrdily i zdejší dějinné události. „Na závěr se zpívaly hymny. Po čtyřiceti letech jsem zažíval pocit svobodného občana. Sestupoval jsem ulicí dolů na stanici tramvaje a polohlasně jsem si zpíval. Svírající léta odcházela do historie. Blížil se rok 1989.“


Účinkuje:Pavel Rímský

Autor: Josef ForbelskýPřipravila: Milena M. MarešováRežie: Vlado Rusko