Johanna Posset: Zájem o studium češtiny v Rakousku v posledních deseti letech upadá

16. září 2017
Překladatelka a bohemistka Johanna Posset

Překladatelka a bohemistka Johanna Posset působí na Ekonomické univerzitě ve Vídni. Pokles zájmu o Českou republiku i její kulturu souvisí podle ní s image země a s její politickou situací.

„Ze strany Rakušanů je Česko často vnímáno jako východní země, kde není ještě vše v pořádku. Snahou získat výjimky proti jiným státům působí Češi v rámci Evropské unie jako potížisté. To vše přispívá k tomu, že máme na rakouských vysokých školách méně kurzů českého jazyka, než tomu bylo v 90. letech.“

Johanna Posset se začala zajímat o východní Evropu jako studentka, v době kdy její vrstevníci snili o Londýně a Paříži, rozjela se do Prahy, která jí učarovala, byť v 80. letech postrádala turistickou atraktivnost.

„Od patnácti jsem četla Kafku, Kafku a zase Kafku. A postupně pak celý pražský německý literární okruh.“

Rodina Johanny Posset z otcovy i matčiny strany pocházela z česko-rakouského pohraničí a tvrdě na ni dopadly důsledky poválečného vysídlení. Spolu s dalšími odsunutými Němci ze Šumavy prošla rodina lágrem v Českém Krumlově, po vyvlastnění majetku pracoval její dědeček v jáchymovských uranových dolech.

Ve druhé polovině 80. let byla Johanna jako rakouská studentka češtiny v Praze výjimečným úkazem. O prvním roce studia vyprávěla ovšem ve Vídni tak nadšeně, že se na pražskou bohemistiku po ní přihlásilo další sedm Rakušanů. Pro svou diplomovou práci si vybrala samizdatové časopisy, rok před sametovou revolucí je začala shromažďovat a převážet s mrazením v zádech přes hranice v batohu. Dílo zahrnující 150 samizdatových titulů dokončila ještě na psacím stroji krátce po listopadovém převratu. O dva roky později vyšlo knižně pod názvem Česká samizdatová periodika 1968 -1989.

Čtěte takéVizitky, rozhovory s lidmi, kterým umění proměňuje život. Od 4. září na Vltavě

Neopominutelným rysem Johanny Posset je občanská angažovanost, zajímá se o mechanizmy diktatur a bezpráví, zasazuje se o demokracii, svobodu a vyrovnání s minulostí. V Čechách spolupracuje s týmem mladých historiků v neziskové organizaci Političtí vězni.cz, kteří shromažďují materiál a vzpomínky lidí z doby totality.

Ráda vzpomíná na knihu Let, let od Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala, která patří k jejím prvním překladům. Také na texty Josefa Škvoreckého nebo na Hrabalův životopis V rajské zahradě trpkých plodů, který napsala Monika Zgustová.

Na Ekonomické univerzitě ve Vídni jí při výuce české gramatiky pomáhají figurky pana Tau, Švejka, plyšový Krteček a Spejbl s Hurvínkem. Má trochu slabost pro první republiku, a proto si vybrala do své Vizitky písničky Jaroslava Ježka z Osvobozeného divadla.

  • Literatura
  • Rozhovor
  • Hosté Vltavy