Jody Lee Lipes – vycházející hvězda amerického filmu

11. říjen 2012

Poslechněte si rozhovor s Jodym Lee Lipesem o tom, jak jeden z nejnadějnějších kameramanů (a režisérů) současnosti uvažuje o hudbě, intimnosti a distancovanosti obrazů, Youtube a videích z mobilu i o Sundance a produkčním zázemí amerických „nezávislých”.

Jody Lee Lipes je jedna z nejdůležitějších mladých postav současného amerického nezávislého filmu. Filmy natáčí jako režisér, ale především jako kameraman. Podepsán je takto například pod snímkem Martha Marcy May Marlene (r. Sean Durkin), jedním z nejpůsobivějších amerických filmů roku 2011. Se stejným režisérem si poprvé výrazně řekli o pozornost krátkým filmem Doris v roce 2006. Dál zaujal uhrančivým dramatem Po škole (2008, r. Antonio Campos) nebo pod filmem Nábyteček (Tiny Furniture, 2010), na kterém spolupracoval s režisérkou Lenou Dunhamovou, se kterou dál natáčel i díly televizního seriálu Girls. Autorsky připravil dokument Brock Enright: Good Times Will Never Be The Same a taneční film NY Export: Opus Jazz.Lipes byl také v roce 2011 nominován na cenu Independent Spirit Award za kameru a časopis Variety ho vybral mezi 10 nejlepších kameramanů v prestižním přehledu 10 Cinematographers to Watch. Řada jeho filmů navíc vznikla pod hlavičkou společnosti Borderline films, která se dá považovat za jeden z nejzajímavějších kolektivů mladých amerických filmařů současnosti.

Poslechněte si rozhovor s Jodym Lee Lipesem, pořízený během jeho návštěvy na Fresh Film Festu! Část rozhovoru nabízíme i v přepisu.

Ve skoro všech tvých filmech, které jsem viděl, což jsou Martha Marcy May Marlene, Doris, Nábyteček a Po škole, je podle mě mimořádně důležitá intimita vs. distancovanost obrazu. To, jak se kamera přibližuje a vzdaluje postavám. Můžeš nám přiblížit, jak o těchto kategoriích přemýšlíš? A zvlášť by mě zajímalo, jestli podle tebe blízkost kamery vždy nutně znamená blízkost pocitům postav.

Jsem rád, že sis toho povšiml, protože pro mi na tom velmi záleží. Když jsem byl na Sundance Directors Labu, tak tohle bylo jedno z hlavních témat, kterými jsem se tam zabýval. (...) Ve filmu Martha Marcy May Marlene je to pravděpodobně nejprůkaznější. Máme tam moment, kdy se Martha probudí poté, co na party své sestry ztropila hroznou scénu a musela dostat nějaká sedativa. Kamera je od ní vzdálená několik palců, je to poprvé, co se kamera k Elizabeth, která Martu hraje, takhle přiblíží. Nezáleží na tom, jestli se vyznáte ve filmech a v kameře, v tom záběru je prostě pocit blízkosti. Když použijete na záběr zblízka širší objektiv, vidíte póry na obličeji a cítíte se tak blízko, jak se jinak nikdy nemůžete dostat, a to ani když z vetší vzdálenosti použijete delší sklo a obličej je ve výsledném záběru úplně stejně velký. V tomto filmu jsme také hodně zoomovali. A když si někoho nazoomujete, tak prostě zůstáváte daleko, je v tom něco odcizujícího pro vás jako pro součást publika, jako kdyby byla ta postava osamělá. Je to pro mě opravdu důležité téma.

02739580.jpeg

Videa na Youtube, mobilních zařízeních a podobně rozhodně proměňují současnou kinematografii. Jak důležitá je pro tebe tahle audiovize, která je přítomná na mobilech v kapsách nás všech?

Možnost natočit si video jednoduše na mobil je úžasná a vzrušující. Ve filmu Po škole, který jsem natočili v r. 2007, máme několik scén natočených na mobil, protože postava, o kterou jde, si prostě natáčí věci kolem sebe. Jako divák se na věci můžeš podívat z perspektivy té postavy.Myslím, že je skvělé mít k dispozici nový formát a nový pocit, který to s sebou přináší, protože mobil a pětatřicítka nám dávají samozřejmě velmi odlišný pocit. Ale to co mě na tom štve, je to, když se někdo snaží dosáhnout té samé estetiky s výrazně lepším vybavením. Natáčet něco na výbornou kameru a pak degradovat obraz tak, aby vypadal jako že je z mobilu, v tom nevidím žádný smysl. Je to blbost, protože ve VHS formátu, Super8 nebo videu z mobilu je ukrytá velká síla a tohle ji degraduje.

Teď pracuješ na scénáři celovečerního filmu Confederacy. Jak jsi daleko a můžeš nám přiblížit základní zápletku?

Nebudu ještě prozrazovat zápletku, ale zúčastnil jsem se s tímhle projektem Sundance Labu pro scenáristy i pro režiséry letos v létě. Je to příběh, který se odehrává těsně před válkou Severu proti Jihu. Je to o dozorce na plantáži, který musí uprchnout ze své farmy, což je jediné místo, které za celý svůj dosavadní život znal, a schovává se v komunitě shakerů. To je sekta, která žije striktně jen z toho, co si vypěstuje a obstará, neexistuje tam instituce rodiny, muži a ženy se navzájem nesmí dotýkat. Je to prostě úplně odříznutý svět. A uprchlík musí lhát o tom, co ho do téhle komunity přivedlo, aby skryl svoji minulost.

02739579.jpeg

Takže hned snadno vidíme podobnost s filmem Martha Marcy May Marlene!

Ano a jsou tam společné elementy taky s filmem ... Svědek Petera Weira, který se odehrává v komunitě Amishů a kde hlavní roli hraje Harrison Ford. Je to velmi osobní a taky velmi fyzické drama, v tomto smyslu slova akční. Zajímají mě filmy, které jsou vlastně intelektuální dramata, to je asi poznat i z filmů, které jsem natočil dřív. Ale zajímají mě i tradičnější filmy, které jsou vyprávěny hodně fyzicky, fyzickou akcí. ne všechno se v nich odehrává uvnitř postav. Kombinace obou věcí dohromady je to, co mě láká na tomto námětu.Pořad je reprízou z 11. 10. 2012

autor: PaS
Spustit audio