Job-Boj. Experimentální poezie ze slavné sbírky Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové
„Hranice mé řeči jsou hranicemi mého světa.“ Citát z Ludwiga Wittgensteina uvádí proslulou sbírku konkrétní a experimentální poezie Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové JOB-BOJ vydanou v roce 1968. U příležitosti 100. výročí Hiršalova narození ji připomínáme ve vltavském Světě poezie. Premiéru poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Komentář čte: Marie Štípková
Některé básně z této knížečky se dají vystavit v galerii jako konkrétní poezie, jiné jsou určené k hlasité recitaci před publikem nebo v rozhlase jako fónická poezie, některé jsou skoro nečitelné. Experimentální je celá sbírka hlavně v tom, že je výsledkem hravého experimentování s českým jazykem jako materiálem, jeho ohýbání, někdy až obsedantního pitvání.
U příležitosti stého výročí narození básníka a překladatele Josefa Hiršala (24. července 1920) představuje sbírku germanista, básník a performer Pavel Novotný. V ukázce zazní také hlas autora v básni s názvem kdyby, kterou před normalizací ještě stihl natočit pro rozhlasové vysílání v Německu.
Josef Hiršal a Bohumila Grögerová patří k ústředním postavám českého experimentování s jazykem, a to nejen v literatuře – i překladové –, ale také v rozhlase. V šedesátých letech spolu s Ladislavem Novákem, Jiřím Kolářem, Václavem Havlem a dalšími patřili k okruhu autorů, kteří působili při Experimentálním studiu Československého rozhlasu v Liberci. Zatímco tu i při různých debatách mluvili o začátku cesty, o hledání nových možností pro tvorbu a své texty chápali jako partituru pro následné zvukové i hudební ztvárnění, další rozvoj specificky rozhlasového umění i autorských experimentů vůbec zarazila normalizace.
Není divu – vždyť texty ze sbírky JOB-BOJ nevznikaly v nějaké zvukotěsné izolaci před světem a kromě zájmu o materiál mateřského jazyka jejich vznik podněcuje také, jak píšou Hiršal s Grögerovou v doslovu sbírky, reakce „na jisté zprofanování jazyka“ a s cílem „pranýřovat absurditu frází“, „naznačit úzký vztah mezi literárním kýčem a politickým násilím“.
Lid vám dá všechno, budete-li tvořit krásná slovesná díla, osvětlující a oblažující naši cestu...
Příkladově k tomu dochází v básni s názvem budete-li, postavíte-li se a budete-li, která přeskupováním a dalším řetězením podmiňovacích způsobů na devíti stranách rozvíjí proslov dobového komunistického kulturního pohlavára: „Lid vám dá všechno, budete-li tvořit krásná slovesná díla, osvětlující a oblažující naši cestu, postavíte-li se daleko vpředu a budete-li jako pěvci, hlasatelé a praporečníci všechny druhé povzbuzovat k pochodu.“ Mimochodem je to báseň, kterou Hiršal s velkým ohlasem veřejně přednášel v divadle Viola. A tak se není co divit, že v následujících dvou desetiletích místo rozvíjení rozhlasových experimentů pracoval jen pod rouškou desítek pseudonymů jako překladatel.
To, co mělo stát na začátku cesty nové poezie a nového rozhlasového umění, se tak kvůli politické situaci stalo klasickým obdobím rozhlasových experimentů a konkrétní poezie u nás, ke kterým se opět hlásíme po roce 1989. Ostatně i Hiršal s Grögerovou (jejíž sté výročí narození si připomeneme napřesrok) ještě v devadesátých letech stihli řadu svých textů a překladů pod vlastním jménem v rozhlase uvést...
Psáno pro Týdeník rozhlas.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
