Jó Jižák, Jižák, město snů. Příjemné i praktické bydlení na největším českém sídlišti
Titulek článku vypůjčený z písně Lesíka Hajdovského a Manželů z roku 1984 není myšlen ironicky. Doby, kdy se lidé prodírali blátem skrze ohrady, hromady materiálu a ze země čnějící kabely, jsou dávno pryč. Dnes je pražské Jižní Město, největší sídlištní celek v Česku, plné zeleně a hřišť, kolem se rozlehléhají lesy a parky. Najdeme zde dostatek škol, zdravotnických zařízení i kulturních institucí, a díky metru a autobusům má i dobrou a rychlou dostupnost do centra Prahy.
Samozřejmě to takhle nebylo odjakživa. Původně tu nacházel poklidný venkov, obce Chodov a Háje, stáje a rozlehlá pole, kde hospodařili pilní sedláci. Směrný územní plán z roku 1964 ale určil tato území jako jedny z nejvhodnějších pro stavbu velkého bytového komplexu. Bylo zapotřebí rychle vybudovat velké množství nových bytů. Konkrétní územní plán vznikal koncem šedesátých let, stavět se začalo přesně před padesáti lety, v roce 1971.
Dnes má Městská část Praha 11, která v zásadě odpovídá území Jižního Města, kolem osmdesáti tisíc obyvatel. Velikostně tak odpovídá krajskému městu. Původně také byla plánována jako autonomní obec, město s veškerou vybaveností, odkud by obyvatelé vlastně ani nemuseli nikam jezdit. Dokonce tu mělo vzniknout množství pracovních míst. Autonomie nebyla nikdy zcela dotažena, bez svého okolí se „Jižák“ neobejde, ale zdaleka už nejde jen o noclehárnu či soubor králíkáren, jak býval v minulosti posměšně nazýván. Původní domy jsou postupně renovovány a objekty, které přestaly sloužit svému účelu, dostávají nové funkce. Z kotelny tak třeba vznikl novoměstský pivovar a z jiné kotelny by měl vzejít multifunkční kulturní prostor. Všechno závisí, jak jinak, na penězích.
I o tom se hovoří v desetidílném cyklu, jenž pro vltavskou Mozaiku připravil Tomáš Pilát. Dozvíte se z něj o dávné historii Jižního Města, o památkách, které tu zůstaly, o moderní architektuře, kultuře, školství i zdejších hospodách. Jedna z nejvyhledávanějších tu stála – i s pivovarem – už na přelomu 16. a 17. století. Z těch novodobých připomeňme aspoň tu, jež se nachází ve 22. patře výškové budovy Kupa, a odkud je při dobrých podmínkách vidět až na Bezděz.
Mluvčími jednotlivých dílů jsou historik a kronikář Prahy 11 Jiří Bartoň, starosta městské části Jiří Dohnal, ředitel zdejší vyhlášené ZUŠky František Hlucháň, autor územního plánu Jižního Města z roku 1968 Jiří Lasovský, ředitelka Komunitního centra Matky Terezy Karin Juráková a vedoucí opatovské pobočky Městské knihovny Praha Jana Vejrová. Hlas lidu zastupuje Karla Vladíková. Ta přišla na Háje v roce 1976, hned v první vlně příchozích. To je, mimochodem, druhé výročí, které stálo v pozadí vzniku seriálu: od nastěhování prvních obyvatel na Jižní Město uplynulo přesně pětačtyřicet let. Vyprávění zmíněných osobností tvoří obrázek dnešního Jižního Města – to je, když už nechceme použít výraz město snů, určitě dobrým místem k bydlení.
Související
-
Branické Ledárny. Architektonický skvost, který čeká na své znovuzrození
U řeky, na nejstudenějším místě Prahy, stojí unikátní komplex budov Ledáren Braník. Historii, současnosti a nejisté budoucnosti Ledáren je věnován pětidílný cyklus
-
Dřevěné kostely z Podkarpatské Rusi – příklady důmyslné architektury našich předků
Za první Československé republiky bylo na naše území přeneseno pět dřevěných, původně řeckokatolických kostelů z Podkarpatské Rusi, a jeden z východního Slovenska.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
