Jmenuji se Václav Hudeček. Životní pouť houslového virtuosa

Václav Hudeček, který letos oslavil sedmdesáté narozeniny, tak symbolicky navazuje na podporu, kterou mu jako mladému poskytnul světový virtuos David Oistrach. V dokumentu Karla Špalka rekapituluje svůj život a dává nahlédnout do své životní filosofie, která je na pomoci ostatním založena.

Zázračné dítě

Jeho umělecká kariéra s houslemi v ruce začala v roce 1966, kdy na mezinárodní houslové soutěži v Praze získal druhé místo. A protože štěstí přeje připravenému, hned následující rok 12. listopadu 1967, vystoupil na koncertě v Londýně s Royal Philharmonic Orchestra. V tomto roce také zvítězil na mezinárodní rozhlasové soutěži Concertino Praga. Bylo mu patnáct let a bezprostředně po zmíněném legendárním koncertě v Londýně ho přijal za svého žáka velký mistr houslové hry David Oistrach, který se stal v podstatě jeho druhým otcem. V té době už začal být Václav známý po celém světě a bylo by velmi těžké vyjmenovat všechny koncertní sály, ve kterých vystupoval s nejnáročnějším houslovým repertoárem.

V tomto období mu odešel do muzikantského nebe jeho otec a následně také David Oistrach. Zároveň však potkává svoji životní lásku Evu Trejtnarovou. V té době velmi populární herečka dává Václavovi novou sílu a inspiraci. Už jako Eva Hudečková končí s hereckou kariérou a věnuje se výhradně psaní knih. I v této profesi je velmi úspěšná a svojí inspirací a tvůrčími podněty dává vzniknout skvělým aktivitám v oblasti hudby a kultury, které se svým mužem také realizují.

Akademie v Luhačovicích

To, že se dokument natáčel právě v Luhačovicích, není náhoda. Právě tam probíhá již po mnoho let Akademie Václava Hudečka, která otevírá mladým houslovým virtuosům vrátka na světová pódia. Bylo by velmi těžké popsat atmosféru letních kurzů stejně jako velkou duši manželů hudečkových, která se odkrývá s každou jejich větou. 

Výjimeční lidé, jako jsou manželé Hudečkovi, profesor Jiří Fišer a vítěz minulého ročníku Akademie Václava Hudečka Marek Pavlica nám dávají jasné poselství. Pokud někdo ztrácí víru v to, že ještě existuje opravdová láska, že se poctivá práce stále vyplácí a že skutečné hodnoty z tohoto světa doposud nevymizely, ten by si měl poslechnout dokument Karla Špalka „Jmenuji se Václav Hudeček.“