Jiřina Hauková: Stíny se dlouží k večeru

Umění je proroctví.
Nepíšu z náhody,
ale z poznání.
Má kniha je má zbraň.
Zbabělství je zrada.
Umění je útok od smrti.
Ve stáří se učím poznávat lidi,
rozstříhat a slepit jejich myšlení a cítění
a složit ve slova.

Komentovaný výběr ze sbírky Jiřiny Haukové Díra skrz v podání Jaroslavy Adamové představuje civilní a naléhavou výpověď o světě dorážejícím na člověka, neodbytnou existenciální nejistotu a úžas nad cizím světem primitivismu a zla, víru v biologický a mravní řád i nostalgii živoucích vzpomínek.

Jiřina Hauková (1996)|foto: Stanislav Peška,ČTK

Jiřina Hauková (1919–2005) byla česká básnířka a překladatelka, členka skupiny 42 (spolu s Jiřím Kolářem, Ivanem Blatným, Josefem Kainarem, Kamilem Lhotákem a dalšími), manželka Jindřicha Chalupeckého. Od roku 1950 se věnovala výhradně literatuře. Publikovala v Obzoru (zde debut 1934), studentském časopise Snaha (Brno), dále ve Studentském časopise, Lidových novinách, Kvartu, Plameni, Světové literatuře (zde překlady), Tvaru aj. V samizdatové edici Petlice vyšly její básnické sbírky Motýl a smrt (1983), Světlo v září: 1978-1984 (1984) a Spodní proudy: 1985–87 (1987); první dvě též v Edici Expedice. V roce 1995 obdržela za sbírku Světlo v září Cenu Jaroslava Seiferta a v roce 1997 jí byla prezidentem republiky udělena Medaile za zásluhy.