Jiří Suchý: Případ Eleonora. Stále svěží muzikálová detektivka divadla Semafor

O divadle Semafor se často píše, že je legendární. Ještě živé legendy to však nemívají lehké. Proto si zakladatel a protagonista tohoto divadla Jiří Suchý v jedné ze svých memoárových knížek posteskl, že kritikou byly bez výhrad přijaty za celou dobu existence divadla pouze dvě představení a zda to tedy vůbec stálo za to. Dnes by již generace spokojených diváků divadla Semafor jistě potvrdily, že ano.

Své ano říkala a říká Semaforu také početná obec rozhlasových posluchačů, pro kterou Jiří Suchý, jenž se prohlašuje za „rozhlasového fandu“, připravil bezpočet písničkových a vzpomínkových pořadů. Ve spolupráci s pražskou dramaturgií rozhlasových her natočil již tři rozhlasové adaptace svých her.

Detektivní Případ Eleonora je posledním v pořadí. Je to hra, o níž nenajdete mnoho zmínek ani v odborné literatuře ani v memoárech. Nepatří k legendárním představením legendárního divadla. Naopak, byla takzvanou agenturní produkcí Jiřího Suchého, hranou převážně mimo domovskou scénu. Přesto si i po letech její lehce groteskní komika zachovala svěžest.

Bulvární divadlo s trochou poezie

Je to hra, na níž se dají vztáhnout Suchého slova, jimiž v knize Tak nějak to bylo výstižně charakterizuje povahu své poetiky: „Když jsme začínali se Semaforem, měl jsem za to, že budeme bulvárním divadlem. Že však budeme mezi bulvárními divadly na té nejvyšší příčce. Počáteční nadšení intelektuálnější vrstvy recenzentů a teoretiků nás vyneslo do postu experimentálního a avantgardního divadla. Což nám velmi lichotilo a docela se mi to líbilo. Netušil jsem, jaký bič je na nás do budoucna pleten. Když se pak začala vynořovat opravdová avantgardní a experimentální divadla, stali se z nás jejich chudí příbuzní, od nichž se ti, kteří nás vlastně neprávem vynesli do oněch vyšších sfér, odvrátili. A tak začínám kampaň: Semafor je bulvární divadlo, které se však zříká nejlacinějších metod a snaží se tento žánr povýšit do vkusné, elegantní roviny, vpašovat do něj trochu poezie, což je v bulváru nezvyklé a slušelo by se nás za to chválit.“