Jiří Suchý: Případ Eleonora

03282318.jpeg

On-line do středy 7. ledna 2015.


O divadle Semafor se často píše, že je legendární. Ještě živé legendy to však nemívají lehké. Proto zakladatel a protagonista tohoto divadla, Jiří Suchý, si v jedné ze svých memoárových knížek posteskl, že kritikou byly bez výhrad přijaty za celou dobu existence divadla pouze dvě představení a zda to tedy vůbec stálo za to. Dnes by již generace spokojených diváků divadla Semafor jistě potvrdily, že ano.

Své ano říkala a říká Semaforu také početná obec rozhlasových posluchačů, pro kterou Jiří Suchý, jenž se prohlašuje za „rozhlasového fandu“, připravil bezpočet písničkových a vzpomínkových pořadů. Ve spolupráci s pražskou dramaturgií rozhlasových her natočil již tři rozhlasové adaptace svých her.

Detektivní Případ Eleonora je posledním v pořadí. Je to hra, o níž nenajdete mnoho zmínek ani v odborné literatuře ani v memoárech. Nepatří k legendárním představením legendárního divadla. Naopak, byla takzvanou agenturní produkcí Jiřího Suchého, hranou mimo domovskou scénu. Přesto si i po letech její lehce groteskní komika zachovala svěžest.

Je to hra, na níž se dají vztáhnout Suchého slova, jimiž v knize Tak nějak to bylo, výstižně charakterizuje povahu své poetiky: „Když jsme začínali se Semaforem, měl jsem za to, že budeme bulvárním divadlem. Že však budeme mezi bulvárními divadly na té nejvyšší příčce. Počáteční nadšení intelektuálnější vrstvy recenzentů a teoretiků nás vyneslo do postu experimentálního a avantgardního divadla. Což nám velmi lichotilo a docela se mi to líbilo. Netušil jsem, jaký bič je na nás do budoucna pleten. Když se pak začala vynořovat opravdová avantgardní a experimentální divadla, stali se z nás jejich chudí příbuzní, od nichž se ti, kteří nás vlastně neprávem vynesli do oněch vyšších sfér, odvrátili. A tak začínám kampaň: Semafor je bulvární divadlo, které se však zříká nejlacinějších metod a snaží se tento žánr povýšit do vkusné, elegantní roviny, vpašovat do něj trochu poezie, což je v bulváru nezvyklé a slušelo by se nás za to chválit.“


Osoby a obsazení: Eleonora (Helena Brabcová), Francis (Jana Paulová), Žaneta (Yvetta Blanarovičová), Profesor Pierre Chimaque, později inspektor Petr Šimák (Přemysl Rut), René Giraudoux (Václav Kopta), Inspicient (Jiří Just), Divák (Miloš Rozhoň), Don Alfonso Notabene (Jiří Suchý) a Stella (Jitka Molavcová)

Autor: Jiří Suchý Rozhlasová úprava: Jiří Suchý a Jan KolářDramaturgie: Hynek PekárekHudba: Jiří SuchýRežie: Dimitrij Dudík

Natočeno v roce 2001.

Spustit audio
autor: Tvůrčí skupina literárně-dramatické tvorby