Jiří Stránský: Zdivočelá země? A co tu ještě pohledávám

27. srpen 2018

Je to horší, než jsem čekal, ale pořád to zvládám, i když to trvá o dost dýl i proto, že mi přibývají zvědavosti. Ne moje. Tím to je zajímavější.

Média oznámila, že se prezident sešel s náměstkem Nejvyššího správního soudu Mazancem, který má být jeho předsedou. Co dělal předtím, či po setkání s náměstkem ÚSS Mazancem, jsem se nedozvěděl.

Jiří Stránský: I drzosti a neomalenosti mají své meze

Diplomová práce

Moje plíce několik let krmené uranovým prachem díky rozsudku jedné strany a její vlády (jak se říkalo) si na to nějak vzpomněly nebo co, takže mi je rodina nechala vyčistit v motolské pneumologii.

Taky nevím, kde všude byl - podle pohybů ostatních velepolitiků a velepolitiček i pravnuci mého spolužáka umí rozeznat, jestli se chystá stávka nebo nedobrý či veledobrý rozpočet. A tak dále.

Asi dva dny se na takové té liště pod obrázky televizoru objevovalo oznamování, že podle průzkumu České televize se ukázalo, že dvě třetiny školou povinných děti vůbec neví, že se před 50 lety v téhle zemi něco stalo. Jestli to někdo dětem vůbec řekl, ve zprávě ČT nebylo.

Náš národ je vnímavý

Ač nejsem žádná televize, dostal jsem devatenáct dotazů, kdy, kde a jak prezident uctíval památku obětí 21. srpna 1968. Ač se snažím mít vypnutou televizi, i telefonem se mě někteří (upozorňuji, že někteří) lidé ptají, jestli si pamatuju, co dělal před těmi 50 lety Václav Havel.

Jiří Stránský: Jak poznat estébáka na několik metrů

Jiří Stránský

Všechny vás zdravím v příjemně ochlazeném podvečeru. Před chvílí jsem vypnul televizor, což v poslední době dělám čím dál častěji.

Taky mě potěšil dotaz, co jsem před těmi 50 lety dělal já - dotaz, který způsobila moje stručná odpověď, že jsem se koupal v Jadranu a nic jiného jsem neřekl. Zrovna já, který jsem trpěl v uranových lágrech. Akorát, že po propuštění jsem nikam nesměl, a pasy pro rodinu jsem dostal darem od ministerstva vnitra na začátku července.

Dostal jsem díky tomu pár krásných dopisů podobných těm, co občas teď dostávám za glosy či Zdivočelou zemi a co tu vlastně ještě pohledávám. Náš národ je vnímavý, to se nedá tutlat.

Spustit audio