Jiří Stránský: Svátky návisti
Hezké sváteční dny i večery přeju. A pokaždé doufám, že – i když se (podobně jako námrazy na sklech aut) odškrabou všechny vánoční fráze – ucítí vaše duše vůni opravdových Vánoc. Kterou ucítit není dopřáno nejen politikům.
Před chvílí mi poslal mail jeden ze spoluvězňů na lágru Bytíz, kde (a samozřejmě ve všech dalších lágrech a basách neboli věznicích) každé Vánoce dělali bachaři, co mohli, aby nám je zošklivili, a připomněl mi, jak bylo i samotné slovo – Vánoce – zakázáno vyslovit, a jak jsme bachaře štvali hlasitými přáním krásných, poklidných a (i na lágru veselých) SVÁTKŮ NÁVISTI. Za to nás nemohli trestat: nevěděli, co to slovo znamená. A nikdo jim nedal instrukce, jak se zachovat.
Skoro se mi chce obě předchozí věty opakovat: aniž jsem vlastně chtěl, pojmenoval jsem filosofii komunismu po česku (který jsem zažil na vlastní kůži), avšak v opačném gardu: když zločinci (nejlépe třídnímu nepříteli) nerozumíš, buď se ho zbav i za čin, který ani nemohl provést, nebo s pomocí jiných, kteří tvého nepřítele taky nesnášejí. Byť netuší, že to je třeba jen proto, že je jiný než ty. A to tě štve. Je radost „šlápnout do ksichtu“ někomu, koho nesnášíme, a nikdo po nás nechce, abychom vysvětlovali, proč.
Jenže občas se to pokazí. Například může přijít někdo dobře vypadající a už na dálku vonící penězi a zadívá se na vás a vy s ním zajdete do jeho auta a tam dostanete pár fotografií a nějaké ty peníze a mimochodné sdělení, že tam a tam leží v křoví několik baseballových pálek. A mezi těmi fotografiemi jsou dvě tváře opačného pohlaví.
Když premiéři chodili pěšky
Teď už jen záleží na vás, co s tím uděláte. Bitku zorganizovat musíte (když jste v autě tak zasvěceně na všechny instrukce kývali), ale ty ženy? Podaří se vám poručit si, že jedna z těch žen je maková a druhá taková nějaká… a že je nejvyšší čas, aby jim to někdo řekl. Nebo aspoň ukázal. A vám se někde vzadu v hlavě připomene, že to není tak dávno, co vás kdosi slavnostně přijal do domobrany?
Syn mého bývalého spoluvězně je policajtský plukovník, který ani nevěděl, že své policajtství zdědil po tátovi. Jehož děda za první republiky doprovázel jednoho premiéra do Valdštejnské ulice coby jeho ochrana.
Tehdy chodili pěšky i premiéři. A s vnoučaty chodili na trhy. A všude se hrály koledy a lidi na sebe byli hodní. Nojo. Krásné a pohodové SVÁTKY NÁVISTI.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
