JIŘÍ SEKERÁK: O pravdě a pravděpodobnosti

6. březen 2003

"Co je tedy pravda a co je pravděpodobné? Pravda je, že jsem se narodil, ačkoliv je to krajně nepravděpodobné...?" V každodenním životě používáme slovo "pravda", což je pro vědu kategorie nepřípustná, neboť ta pracuje pouze s pojmem pravděpodobnost. Úvahu dr. Jiřího Sekeráka, biologa a filozofa, ředitel Mendeliana v Brně. Repríza v pátek 14. 3. ve 4:45.

"Co je tedy pravda a co je pravděpodobné? Pravda je, že jsem se narodil, ačkoliv je to krajně nepravděpodobné? Ne tak docela, pravděpodobnost mého zrození by se krajně zvýšila, kdybych o sobě neuvažoval jako o konkrétní osobě, ale jako o ideálním abstraktním člověku, jako o zástupci množiny všech lidských bytostí, které by se kdy mohly narodit. Z toho plyne, že pravda je věcí naprosto intimní, velmi osobní, může člověka osvobodit, překvapit, zdeptat, stává se jeho vlastnictvím, nadějí a důstojností nebo naopak si ho zotročí a zahanbí. Zde bych rád malou poznámkou odlišil toto pojetí pravdy od správnosti ve formálních soustavách. Například tvrzení, že 1 + 1 = 2 je spíše správné, než pravdivé. Vyhovíme-li všem nárokům formálních pravidel v přesně vymezeném a předem dohodnutém smyslu, udělali jsme to správně spíše, než pravdivě. Rozdíl je v tom, že zde půjde o víceméně komplikovanou hru na pravdu než o pravdu samotnou. (Když například své přítelkyni vyčítáte, že neumí uvařit dobrý čaj, říkáte přece, že ho nevaří správně, nikoliv pravdivě.)

00116847.jpeg

Neoddělitelnou součástí samotných základů neosobní, či přesněji mezi-osobní vědy je nejistota. Ta vyplývá z neurčitosti, která je dcerou náhody. Kvantová mechanika se dobrala určitých limitních hranic, ze kterých vyplývá, že něco nemůžeme vědět nikdy. Jednou je to "to", jindy "ono", a je to pevnou součástí konstrukce základů tohoto světa. Tento princip neurčitosti formuloval Werner Karl Heisenberg a zjednodušeně z něj mimo jiné také vyplývá, že to, co vnímáme, není příroda sama, ale její odpověď na naše chování. Richard Feynman definoval vědecké poznání jako sumu tvrzení, z nichž některá jsou téměř jistá, jiná méně a některá jsou velice nejistá. Realita funguje tak, že absolutní jistota není možná a život i jeho poznávání jde ruku v ruce s omylem a nevědomostí. Ale intimita a integrita mé vlastní osoby skýtá prostor pro přesvědčení a tím i pro pravdu. Mou vlastní pravdu. (Ano - já jsem, ale už tak jistě nevím, jak to vlastně vím, krom toho, že to jistě vědět nikdy nemohu. A to vím téměř jistě!)" Jiří Sekerák

00116849.jpeg
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser