Jiří Ornest čte dvě povídky polského spisovatele a výtvarníka Bruna Schulze
Schulzovo dílo, psané v polštině, patří k těm méně známým. Přesto se řadí k takovým velikánům polského modernismu, jakými jsou Gombrowicz nebo Witkiewicz. Se svými přáteli vedl také čilou korespondenci, jež se dočkala i českého překladu. Poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Spisovatel a výtvarník Bruno Schulz se narodil do židovské kupecké rodiny v roce 1892. Pro příští tvorbu jej zásadně ovlivnila Drohobyč v Haliči, dnešní Ukrajině, kde vyrůstal. Zde vystudoval Schulz reálné gymnázium, aby mohl posléze odejít na výtvarnou akademii do Vídně. Do rodného města se ovšem vrátil a po první světové válce zde učil kreslení a ruční práce. Během nacistické okupace, kdy on sám i jeho vrstevníci zažívali utrpení násilného antisemitismu, působil v ghettu jako knihovník. Pro záchranu svého života ale také vytvářel nástěnné malby pro člena gestapa Felixe Landaua. To ale neodvrátilo Schulzův konec, neboť byl při jedné z protižidovských razií roku 1942 zastřelen Landauovým gestapáckým rivalem Karlem Güntherem.
Traktát o manekýnech neboli Druhá kniha o stvoření druhů
V roce 1933 vydal Bruno Schulz povídkovou sbírku Skořicové krámy. S vnímavostí, umocněnou malířským viděním, se autor vrací do doby svého dětství, kdy po boku starého a nemocného otce objevoval zázračný svět fantazie, který jim dával zapomenout na všední starosti. Vzpomíná na mládí strávené na haličském maloměstě a poetickým stylem, v němž se prolíná fantazie s realitou a expresionistické obrazy s barvitým líčením okolní přírody, zaujatě vypráví o svém nejbližším okolí.
Traktát o manekýnech neboli Druhá kniha o stvoření druhů je nejčastěji citovaná či zmiňovaná část Skořicových krámů. Fantaskní otcův monolog před švadlenami o hmotě a jejím tvoření nabývá mystických rozměrů a vzpírá se jakékoliv jednotné interpretaci. Bývá považován za text kabalistický, za reinterpretaci golemovského mýtu či za manifest tvůrčího principu autora textu.
Můj otec se dává k hasičům
Ptali jste se někdy sami sebe, kdo jsou to vlastně hasiči? Možná nebylo potřeba, vždyť je to jasné. Zdánlivě jasně definovatelné povolání v sobě ale skrývá neuvěřitelné rozpory. To vám potvrdí i Josef, který se znavený po dlouhé cestě stane svědkem bouřlivé diskuze svých nejbližších. Jsou zde zastánci a jsou zde odpůrci. Ale všechno je to příliš zmatené a bizarní, než aby to byla pravda. A konečně se také dozvíte, jaká je nejoblíbenější pochoutka těch zvláštních mužů s mosaznou přilbou na hlavě.
Povídka Můj otec se dává k hasičům je součástí souboru Schulzových povídek Republika snů, který vyšel v nakladatelství Odeon roku 1988.
Související
-
Zásadním objevem v takzvané vysoké literatuře pro mě byly povídky Bruna Schulze, říká Janusz Klimsza
Ze své knihovny vybírá režisér, herec, překladatel a básník Janusz Klimsza. Setkání s knihami napříč prostorem a časem. Připravila Blanka Stárková. Natočeno v roce 2022.
-
Nejposlouchanější hry a četby na Vltavě
Nenechte si ujít exkluzivní hry a četby s prodlouženou dobou poslechu.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
