Jiří Netík: Někdy si dřevo samo řekne, jak bude vypadat
Říká, že zažil na své životní cestě několik zázraků. Řadí k nim například pozvání k papeži nebo vystavování v katedrále Notre-Dame v Paříži. Na mezinárodním bienále soudobého umění ve Florencii získal ve světové konkurenci bronzovou plaketu Lorenza Il Magnifica v kategorii sochařství. Nejraději pracuje se dřevem, ale své dřevěné sochy poté také odlévá do bronzu.
Dřevo je úžasný materiál. Pořád si uvědomuju, jak se neustále se dřevem stýkáme. Od prvopočátku… od kolébky ke hrobu.
„Když chci přiložit poleno do kamen a vidím, že je nějak pěkně štíplé, tak z něj udělám sochu.“
V dílech Jiřího Netíka často vidíme odraz vztahu člověka k Bohu, jeho častým tématem jsou andělé. Známé jsou jeho dřevěné betlémy.
„To duchovní je pro mě velmi univerzální věc. Občas na mých výstavách zejména dámy brečí.“
„Za bývalého režimu jsem dělal věci, kterými jsem chtěl spíše popudit, moje cesty k sochařství jsou napůl politické, napůl výtvarné. Teď se to dostalo na cestu řekněme malého úspěchu,“ říká skromně Jiří Netík ke svému triumfu na florentském bienále.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
