Jiří Karásek ze Lvovic: Praha, ostrov vyhnanců. Ke 100. výročí založení Velké Prahy

3. leden 2022

Sto let uplynulo 1. ledna 2022 od založení tzv. Velké Prahy, kdy bylo k hlavnímu městu připojeno 37 obcí a osad – od Bohnic či Troje až po Hostivař. Při této příležitosti zařazujeme pragensie Jiřího Karáska ze Lvovic (1871–1951). Z básní spisovatele a kritika, představitele české dekadence čtou Jana Doležalová a Jaroslav Haidler. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Účinkují: Jaroslav Achab Haidler, Jana Doležalová
Připravil: Karel Kolařík
Režie: Markéta Jahodová
Natočeno: v roce 2018

Praha byla Karáskovým nejvlastnějším prostorem. Reflektoval ji ve svých prozaických a básnických dílech snad nejčastěji. Stala se mu stejně jako dalším tehdejším tvůrcům symbolem onoho neurčitého národního strádání i porušených mezilidských vztahů v moderním světě: její dávná sláva probleskovala všedností zanedbaného provinčního velkoměsta a přízračná se podobala smyšlené pohádce, jíž bylo ve špinavých a chátrajících ulicích plných ztroskotanců přetěžko uvěřit. Tak ji zachytil ve svých raných prózách, v nichž připomíná jednu nekonečnou periferii, v níž strádající postavy bezcílně bloudí a kterou charakterizují motivy všudypřítomného bahna a stojatých vod, v nichž každý vymykající se nakonec ztroskotá a utone.

Až později v Gotické duši či v Románu Manfreda Macmillena postihl její zádumčivou krásu uchovanou především v církevních památkách, v nichž jako by se zastavil čas a lze pocítit kouzlo minulosti, které ještě ve dvacátých a třicátých letech evokoval v legendaristických prózách a v esejích o pražských památkách.

Do jiné Prahy uvádějí Karáskovy básně. Zprvu líčená jako neurčité severní město, chladný a deštivý ostrov, jehož smutek prostupuje dušemi jeho obyvatel, se postupně v souladu s vývojem Karáskovy básnické poetiky konkretizovala, byť nadále působila magicky – jako prostor ustavičně ožívajících dějin.

Až koncem dvacátých let, kdy se Karásek přiklonil k civilní obraznosti, se rozplynul symbolistní závoj, který ji dosud halil, a vyjevila se soudobá. Moderní město s novou výstavbou, s neonovými reklamami a s nočními bary s jazzbandy ovšem ani tentokrát Karáskův pražský chodec či spíše tulák předměstskými čtvrtěmi nepřijal za vlastní, jakkoliv jej uhranulo svým novým životním stylem.

Závěrečná autorova sbírka Poslední vinobraní pak pohlédla na Prahu opět jinýma očima, zrakem bilancujícího starého muže. Změnila se ve scénu vracejících se vzpomínek, které se rozplývají v představu nadcházející nicoty.

autoři: Karel Kolařík , Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio