Jiří Karásek ze Lvovic: Praha, ostrov vyhnanců. Ke 100. výročí založení Velké Prahy
Sto let uplynulo 1. ledna 2022 od založení tzv. Velké Prahy, kdy bylo k hlavnímu městu připojeno 37 obcí a osad – od Bohnic či Troje až po Hostivař. Při této příležitosti zařazujeme pragensie Jiřího Karáska ze Lvovic (1871–1951). Z básní spisovatele a kritika, představitele české dekadence čtou Jana Doležalová a Jaroslav Haidler. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Praha byla Karáskovým nejvlastnějším prostorem. Reflektoval ji ve svých prozaických a básnických dílech snad nejčastěji. Stala se mu – stejně jako dalším tehdejším tvůrcům – symbolem onoho neurčitého národního strádání i porušených mezilidských vztahů v moderním světě: její dávná sláva probleskovala všedností zanedbaného provinčního velkoměsta a přízračná se podobala smyšlené pohádce, jíž bylo ve špinavých a chátrajících ulicích plných ztroskotanců přetěžko uvěřit. Tak ji zachytil ve svých raných prózách, v nichž připomíná jednu nekonečnou periferii, v níž strádající postavy bezcílně bloudí a kterou charakterizují motivy všudypřítomného bahna a stojatých vod, v nichž každý vymykající se nakonec ztroskotá a utone.
Až později – v Gotické duši či v Románu Manfreda Macmillena – postihl její zádumčivou krásu uchovanou především v církevních památkách, v nichž jako by se zastavil čas a lze pocítit kouzlo minulosti, které ještě ve dvacátých a třicátých letech evokoval v legendaristických prózách a v esejích o pražských památkách.
Do jiné Prahy uvádějí Karáskovy básně. Zprvu líčená jako neurčité severní město, chladný a deštivý ostrov, jehož smutek prostupuje dušemi jeho obyvatel, se postupně v souladu s vývojem Karáskovy básnické poetiky konkretizovala, byť nadále působila magicky – jako prostor ustavičně ožívajících dějin.
Až koncem dvacátých let, kdy se Karásek přiklonil k civilní obraznosti, se rozplynul symbolistní závoj, který ji dosud halil, a vyjevila se soudobá. Moderní město s novou výstavbou, s neonovými reklamami a s nočními bary s jazzbandy ovšem ani tentokrát Karáskův pražský chodec či spíše tulák předměstskými čtvrtěmi nepřijal za vlastní, jakkoliv jej uhranulo svým novým životním stylem.
Závěrečná autorova sbírka – Poslední vinobraní – pak pohlédla na Prahu opět jinýma očima, zrakem bilancujícího starého muže. Změnila se ve scénu vracejících se vzpomínek, které se rozplývají v představu nadcházející nicoty.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka