Jiří Kamen: Spříznění volbou. Hra na motivy stejnojmenného románu J. W. Goetha

„Strach před odpovědností je mezi úzkostmi, kterým Goethe podléhal, úzkostí duchovní,“ napsal německý židovský literární kritik, filozof a překladatel Walter Benjamin. „Ona je základem konzervativního smýšlení, s nímž přistupoval k věcem politickým a společenským, a ve stáří ještě také k věcem literárním. Ona leží u kořene toho, co promeškal v erotickém životě. Právě Spříznění volbou vrhají světlo i na ony spodní oblasti jeho života, které zůstaly, protože je ani ve vlastní zpovědi neprozradil, skryté pro další podání, operující životopisným materiálem.“

Spříznění volbou – jedna z nejzáhadnějších Goethových literárních prací. Sám básník mluvil o záhadném textu a zničil jeho rukopisné varianty. Kritici se dohadují nejen o výkladech textu, ale i o tom, zda jde o román, nebo novelu.

Postavy hry si od začátku podmaňuje kouzlo spříznění volbou. Nejde o duchovní souznění bytostí, ale o zvláštní harmonie spodních přírodních vrstev. V úvodu rozhlasové hry Jiřího Kamena, napsané na motivy Goethova románu, se jeden ze čtyř protagonistů hry, setník, ptá: 

Čtyři bytosti, dosud sloučené ve dvojice,
opustí svá spojení a znova se slučují.
Přitažlivost, spříznění, rozchod a sloučení.
A zase prchání, vyhledávání, zmocňování.
Podle vyššího řízení?
Nebo možnost vůle a volby a tedy spříznění volbou?

Goethe jako by své romány předurčoval pro zvukovou realizaci – i čtenář má dojem, že Goethe své romány přednáší. Režisér organizuje vzruchy a vzněty. Hudebně zvuková ambaláž je důležitou složkou inscenace, nápadité a nesourodé zvuky, například siréna, cirkulárka, přístroje závislé na elektrickém zdroji jsou přiřazovány k dějům, stavům, citovým vzryvům, které se odehrávají na začátku 19. století (v době, kdy elektřina nebyla ještě vynalezena).