Jiří Černý v Sedmém nebi. Připomínáme nedožité devadesátiny legendy české hudební publicistiky

10 fotografií

Své první publicistické počiny spojil Jiří Černý už za studií žurnalistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se sportem, byv sám do vysokého věku nadšeným sportovcem. Jeho životní vášní se ovšem brzy stala hudba – byl mimo jiné nadšeným operním fanouškem. Coby redaktor Mladého světa a po svém nuceném odchodu přispěvatel do časopisu Melodie se v 60. letech zaměřil na referování o novinkách na poli moderní populární hudby se zvláštním zřetelem na rodící se bigbítovou scénu.

Hlas nových hudebních světů

S Československým rozhlasem začal Jiří Černý spolupracovat též v 60. letech. Stál u zrodu první československé rozhlasové hitparády Dvanáct na houpačce (později Třináct a Čtrnáct na houpačce), kterou s velkým úspěchem uváděl společně se svou tehdejší manželkou Miroslavou. Pořad se stal pro mnoho posluchačů vhledem do novinek populární hudby a formoval tehdejší hudební vkus mladé generace. Kromě toho třikrát týdně připravoval Jiří Černý dvacetiminutový monotematický pořad Desky načerno.

Vedle práce pro časopisy a rozhlas spolupracoval Jiří Černý s hudebními vydavatelstvími Panton a Supraphon, pro něž psal sleeve-notes – průvodní texty na obaly LP desek. Kromě řady zahraničních nahrávek připravil k vydání včetně komentáře také desku Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka. Věnoval se také knižní publikační činnosti: mj. v roce 1966 vyšla v jeho spoluautorství s manželkou Miroslavou vůbec první monografie o Beatles.

Perzekuce a legendární Antidiskotéky: západní hudba uchem jehly

Po událostech Pražského jara 1968 (a zejména poté, co v éteru pustil píseň Karla Kryla Běž domů, Ivane) bylo Jiřímu Černému působení v rozhlasovém vysílání odepřeno. Vedle práce korektora v tiskárně a pedagoga v Lidové škole umění se tedy odvážně pustil do pořádání Antidiskoték – poslechových večerů konaných v mládežnických a vysokoškolských klubech na různých místech v republice, kde coby DJ představoval nejen nové nahrávky, ale i hudbu zakázanou či v totalitním Československu těžko dostupnou. I po zákazu v roce 1977 byly tyto legendární Antidiskotéky některými odvážnými pořadateli konány dál.

Jiří Černý přebírá Anděla z rukou Michala Prokopa.|foto:František Ortmann

V 80. letech Jiří Černý úzce spolupracoval s později zakázanou Sekcí mladé hudby Svazu hudebníků, konferoval hudební festivaly, působil v porotě folkové hudební soutěže Porta a nárazově pořádal hudební pořady (např. v roce 1985 pětidílný pořad věnovaný Beatles v klubu Na Chmelnici). Spolupráci s časopisem Melodie ukončil v roce 1983 poté, co došlo k personální výměně vedení redakce ve prospěch režimu přitakávajících jedinců. Černý poté až do revoluce publikoval v periodiku Gramorevue.

Polistopadové návraty a ocenění

Během revolučních událostí 1989 sehrál Jiří Černý významnou roli i v politickém dění – byl aktivním moderátorem dění na Václavském náměstí a angažoval se v Občanském fóru. Po sametové revoluci se vrátil plně k práci nezávislého hudebního publicisty, byl mj. spoluzakladatelem a prvním šéfredaktorem časopisu Rock & Pop a pokračoval ve své publicistické i moderátorské práci. Jeho legendární živé poslechové pořady pokračovaly pod názvem Ro(c)kování.

Pro Český rozhlas připravoval Jiří Černý pořady Samomluvy s hudbou (1991–2006), kulturně-politické komentáře Načerno (1994–2000), Libeček Jiřího Černého aneb Chutě hudebního kritika (2001–2007). Klub osamělých srdcí seržanta Pepře (2005-2018) a Sedmé nebe (2019–2022).

V roce 2013 získal Jiří Černý státní cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby a rovněž ocenění OSA za propagaci a šíření české hudby. V roce 2020 byl v rámci Cen Anděl uveden do Síně slávy Akademie populární hudby.

Jiří Černý, odvážný a erudovaný hlas české hudby od popu přes rock, folk až po jazz a nejrůznější průsečíky alternativní scény by dnes oslavil 90. narozeniny. Připomeňme si jeho odkaz poslechem cyklu Osudy nebo reprízou pořadu Sedmé nebe z 8. srpna 2021, věnovanou legendární undergroundové kapele Plastic People of the Universe.

Kritik bez konzervatoře. Osudy hudebního publicisty Jiřího Černého