Jindřich Honzl: Román lásky a cti. Koláž z dopisů Jana Nerudy, Karoliny Světlé a Sofie Podlipské

19. květen 2024

Inscenaci reprízujeme jako připomenutí 130. výročí narození Jindřicha Honzla, předního českého režiséra, divadelního teoretika a spoluzakladatele Osvobozeného divadla. Poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Rozhlasová úprava a režie: Josef Bezdíček
Osoby a obsazení: Jan Neruda (Karel Höger), Karolina Světlá (Vlasta Fabianová), Sofie Podlipská (Marie Vášová), vypravěčka (Zdenka Procházková) a vypravěč (Bohuš Záhorský)
Natočeno: 1954

V době, kdy vznikala tato korespondence, měl Jan Neruda pověst lehkomyslného světáka s ironickým pohledem na citové vztahy, kdežto Karolina Světlá, již deset let provdána za profesora Petra Mužáka, vyznávala zásady přísné morálky. Vztah mezi Nerudou a Světlou trval jen krátce a byl odsouzen k nezdaru. Dvojice se po skončení této epizody už nikdy nesetkala.

K látce se vrátil Jindřich Honzl, když během Druhé světové války vedl Divadélko pro 99. Podzim roku 1938 znamenal konec Osvobozeného divadla. Honzl se musel stáhnout do ústraní. Do roku 1942 pracoval s mladými nadšenci v Divadélku pro 99 v sále domu u Topičů na Národní třídě. Navázal zde na svoje literární pásma z dřívějších let a vytvořil několik vděčně přijímaných inscenací: Večer s Vítězslavem Nezvalem, Večer poezie 1900 s podtitulem Recitace dobových básníků na výstavě v Topičově salónu, následoval večer nazvaný Cizinci o Praze.

Významným bodem repertoáru byla právě koláž z dopisů Jana Nerudy, Karolíny Světlé a Sofie Podlipné nesoucí název Román lásky a cti. Inscenace působila především svým akcentem na hodnoty, které byly tehdy pohříchu vzácné - lidská šlechetnost, neohroženost a láska.

Následující inscenace Dvě lásky Mikoláše Alše byla založena na podobném principu – tj. koláži dobových dokumentů. Poslední inscenací bylo pásmo České písně kramářské. Pak už musel Honzl odejít z veřejného života úplně. S Divadélkem spolupracoval dál jen anonymně.

Spustit audio

Související