Ježíše jsme hráli i osmkrát týdně, skoro mě to přivedlo do blázince, říká Jakub Zahradník. Teď prodává piana a podporuje jejich opraváře

26. červenec 2022

Klavír jej fascinuje odmalička. Hraje na něj i komponuje,  piana prodává, píše o nich a zasazuje se také o to, aby v této republice nechyběli odborníci na jejich opravu. Nedávno o nich také natočil film Piano na Křižovatce, který by měl být na podzim 2022 k vidění na festivalu Zlatá Praha. Do Vizitky si Lenka Novotná pozvala skladatele, klavíristu a textaře Jakuba Zahradníka.

Tatínek Václav Zahradník byl dirigentem v Československé televizi, maminka Jaroslava Kubištovou je zase autorkou pohádek, k nimž Jakub později dokonce skládal hudbu. I proto měl ke klavíru ten nejbližší možný vztah už odmala.

Václav Zahradník: Jazz Goes To Beat

V době, kdy se zajímal převážně o elektronické klávesové nástroje, slyšel v rozhovoru s Janem Hammerem ukázku z folklorního festivalu ve Strážnici. V ten moment mu došlo, že jeho osudem budou právě nástroje akustické. „Jednu dobu jsem měl klavírů dvanáct. Žil jsem tehdy v Německu, některé jsem nechal opravit a s výdělkem prodal,“ vzpomíná dnes osmapadesátiletý vystudovaný skladatel na dobu raných devadesátých let.

Po návratu do Československa to jako hudebník neměl jednoduché, místo však, spolu s dalšími profesionály, našel u muzikálu. Pohyboval se kolem něj jako klavírista, textař i producent, přičemž jako pianista, jak ve Vizitce řekl, odehrál v Divadle Spirála zhruba sedm stovek repríz Webberovy  rockové opery Jesus Christ Superstar. „Byly týdny, kdy jsme to hráli třeba osmkrát. Přivedlo mě to skoro do blázince, bylo to pořád dokola,“ vzpomíná. „Ekonomicky to pro nás ale byla vzpruha a navíc jsem byl v kontaktu se skvělými muzikanty,“ dodává.

Od Ježíše k šansonu

Jednou z takových postav byla i zpěvačka Pavla Kapitánová, s níž se Zahradník úzce spřátelil a začal pro ni psát písničky. Hudebnice, pro kterou desku před tím napsal i rocker Aleš Brichta, byla zvyklá vystupovat s kapelou za zády. Šansonový repertoár prý proto s Jakubem zkoušeli rok a půl, než se s ním konečně odhodlala vystoupit. Díky kontaktům z Německa často hráli v zahraničí, kde se jim publikum podařilo zaujmout natolik, že si hojně kupovalo i česky zpívané cédéčko.

Pavla Kapitánová

Když v roce 2007 Kapitánová při autonehodě zemřela, od základů se proměnil i Zahradníkův život. Pořídil si maringotky v Novohradských horách a začal se věnovat komunitnímu životu a záchraně místního kostela. Vrhl se také na psaní klasické hudby a zhudebňování básní, natočil desku klavírních improvizací Listen. Před sedmi lety jej ale dostihly problémy se sluchem, které  operace bohužel ještě prohloubila.  S aktivním hraním a skládáním tak musel přestat. Nová etapa na sebe ale nenechala čekat dlouho. „Sedmého září mě napadlo, že si otevřu obchod s klavíry, a v říjnu už jsem ho měl,“ konstatuje. Klavíry si v jeho branické Pianotéce kupují začátečníci i instituce, hodně času a místa mu ovšem zabírá i smíchovská opravářská dílna. „Opravují se tam staré klavíry z poctivých materiálů. Je to svět, který pro spoustu lidí dávno odešel,“ konstatuje Zahradník.

Jeho jméno už několik let najdeme i v čele Kruhu klavírníků a varhanářů, který vede coby manažer. Díky němu se nyní klavírnickému a varhanářskému řemeslu mohou učit studenti Konzervatoře a střední školy Jana Deyla. Jak přesně to s budoucností tohoto oboru vypadá? I o tom mluvil Jakub Zahradník ve Vizitce.  

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová