Jeho jméno nese knihovna i divadlo. Od smrti spisovatele a knihovníka Jiřího Mahena uplynulo 80 let

Program konference Jiří Mahen v množném čísle obsahoval témata vztahující se k Jiřímu Mahenovi a jeho dílu, k reflexi tohoto díla v literární historiografii a také k otázkám teorie prózy. Přihlásili se však i teatrologové – není divu, vždyť Mahenovo jméno nese v Brně nejen knihovna, ale také činohra Národního divadla a odkaz na Mahenovo dílo najdeme i v názvu dalšího z divadel – Husy na provázku. Vstupní příspěvek přednesl docent Jiří Poláček z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Na Katedře českého jazyka a literatury se věnuje literatuře 20. století a je členem brněnské pobočky Literárněvědné společnosti. V souvislosti s Jiřím Mahenem je však zvláště důležité, že je předsedou Společnosti Jiřího Mahena a od roku 2012 také redaktorem zpravodaje této společnosti, který se jmenuje Milíř.

Jiří Poláček na konferenci Mahen v množném čísle|foto: Alena Blažejovská

Minulé konference se účastnila i Karla Mahenová

Úvodem Jiří Poláček připomněl předcházející konferenci, která proběhla před 37 lety, a to 7. prosince 1982, při příležitosti 100. výročí Mahenova narození. „Tehdy odpoledne padal sníh, od té doby žádná mahenovská konference v Brně nebyla,“ zavzpomínal literární vědec a dodal: „Oné konference se zúčastnila ještě paní Karla Mahenová. Další pozdrav konferenci adresoval Mahenův přítel Josef Věromír Pleva.“ Za Mahenem od té doby odešli i další tehdejší účastníci: autor mahenovské monografie Štěpán Vlašín, Vladimír Justl, Pavel Pešta, Milan Kopecký, Ludvík Kundera a Jiří Hek. Donedávna ještě žil, dnes už také zesnulý, literární historik a editor Jiří Rambousek, „patrně poslední člověk naší doby, který Mahena znal osobně“. Do výčtu mahenovských badatelů zahrnul docent Poláček i Milana Suchomela, který se loni dožil devadesáti let.

Mahenův památník

„Mezníkem se stal vznik Mahenova památníku v roce 1992,“ vzpomíná Poláček, „jeho dlouholetá vedoucí Jana Černá zde koncipovala řadu literárních pořadů včetně pořadů mahenovských. Mnohé z nich připravil Jaromír Vavroš.“ Mahenův památník se stal rovněž sídlem Společnosti Jiřího Mahena, ta vznikla v roce 1993 s posláním popularizovat Mahenův odkaz a rozvíjet jej ve sférách knihovnictví, literatury a divadla.

Jaromír Kubíček na konferenci Mahen v množném čísle|foto: Alena Blažejovská

Pokud jde o samotného Jiřího Mahena, literární vědec podotkl, že je až k nevíře, co všechno Mahen dělal a do jakých oblastí zasáhl. „Vedle činnosti básnické, prozaické a dramatické působil jako pedagog, novinář, knihovník, divadelní režisér a dramaturg, zajímal se o výtvarné umění, byl vášnivým rybářem, milovníkem a znalcem přírody.“ Tuto šíři jeho aktivit měl vyjádřit název konference Jiří Mahen v množném čísle. „Je to vlastně narážka na surrealistickou sbírku Mahenova přítele Vítězslava Nezvala Žena v množném čísle, která vyšla v roce 1936.“

Osudová knihovna

Pokud jde o knihovnictví, od roku 1921 byl Mahen knihovníkem a poté ředitelem městské knihovny v Brně. Navíc byl předsedou spolku veřejných obecných knihovníků a vykonal v této sféře kus práce. „Knihovnická práce ho stála mnoho času a sil,“ připomíná Jiří Poláček. „V roce 1939 si posteskl v jednom dopise: Ta knihovna je můj osud v nejlepším i nejhorším slova smyslu. Dala mi chlebíček i několik poklidných let, ale vzala mi klidnou rozvahu a čas k práci, ke skutečné práci, kterou například je čtení. Já chtěl už napsat magistrátu, aby mě dali do penze, že musím něco číst, že už to nevydržím jenom knížky řadit. Sova a jiní knihovníci měli pomocníky, ale já neměl dvacet let pomalu nikoho – a to mě opravdu sráželo k zemi.“

Ta knihovna je můj osud v nejlepším i nejhorším slova smyslu.
Jiří Mahen

K důvodům Mahenovy sebevraždy, k níž došlo 22. května 1939, patřilo podle Jiřího Poláčka to, že býval přepracovaný a deptaly ho zdravotní potíže. Na konci 30. let na něj tíživě působila nacistická okupace a nevíra ve vlastní tvorbu. „Trpěl depresemi, arteriosklerózou, měl dokonce chvilkové výpadky řeči a vysoký krevní tlak. Také nesl velmi těžce negativní odezvu svých her, neúspěchy ve sféře knihovnické a sebevraždy lidí v blízkém okolí. Navíc se obával, že skončí v koncentračním táboře.“ Upadl do těžké deprese a zdálo se mu, že už nemá dost sil, aby čelil novému zlu nebo odešel do exilu. Podle svědectví Mahenova synovce byl dokonce v březnu 1939 poblíž kavárny Bellevue přepaden fašistickými vlajkaři, vyvázl však s lehkým zraněním. „Chtěl ale zemřít tak, jak žil: jako svobodný muž a demokrat.“

Další účastníci konference

Mezi přednášejícími na konferenci byli také ředitelka Knihovny Jiřího Mahena Libuše Nivnická, která se podělila o zkušenosti ze své práce, v níž je s Mahenem dennodenně spojena. Docent Jan Lacina hovořil o krajinách Jiřího Mahena z pohledu krajinného ekologa. Docent Jaromír Kubíček vystoupil s příspěvkem Jiří Mahen a Spolek veřejných obecních knihovníků. Sám pracoval čtyřicet let ve Státní vědecké knihovně, později přejmenované na Moravskou zemskou knihovnu v Brně. V letech 1986 – 2009 byl jejím ředitelem. Jakožto člověk, který v roce 1991 inicioval založení vysokoškolského studia knihovnictví na Masarykově univerzitě a o rok později také založení Sdružení knihoven České republiky, je perfektně obeznámen také s historií knihovnictví u nás. Proto navíc připravil scénář pořadu Schůzky s literaturou, který zazní na stanici Český rozhlas Vltava 21. července.