Jeffrey Winters: Tohle je snad nejlepší doba pro oligarchy

22. červen 2018
Ilustrační foto

U jednoho procenta nejbohatších loni skončily čtyři pětiny bohatství. Před časem to vyplynulo ze studie mezinárodní charitativní organizace Oxfam. Jsou prohlubující se nerovnosti slučitelné s demokracií?

Na tuto otázku odpovídá americký politolog Jeffrey Winters, který se zabývá chováním nejbohatších lidí. Odborník z chicagské Severozápadní univerzity přednášel v Praze na pozvání Akademie věd.

Oligarchie je podle Aristotela vláda malé skupiny bohatých a na rozdíl od aristokracie, jak tvrdí, jde o špatnou formu vlády, protože tato skupina vládne jen ve vlastním zájmu. Jaké je vaše pojetí?

Podobně jako Aristotelés chápu oligarchy jako lidi, jejichž moc spočívá v bohatství. Ovšem na rozdíl od Aristotela podle mě není nutné, aby oligarchové přímo vládli. Po většinu historie tomu tak bylo, ale je výdobytkem moderní doby, že aby dosáhli svého, vládnout nemusí. Hlavním politickým cílem oligarchy je bránit své obrovské bohatství. Hrozí mu totiž, že ho o něj někdo připraví - třeba stát, který ho může zdanit, nebo jiní oligarchové - možností je hodně.

Alláh je náš Bůh a islám naše pravá víra. „Dvě sestry“ míří z Osla do Rakky bojovat na straně Islámského státu

Dvě sestry, Asne Seierstadt

Proč? To zachycuje reportážní román norské novinářky a oceňované autorky dokumentárních románů Asne Seierstadt. O nejnovějším edičním počinu slovenského nakladatelství Absynt mluvila Markéta Kaňková s překladatelkou knihy Kateřinou Kryštůfkovou.

Tomuto tématu se věnujete napříč dějinami a zvláště se zaměřujete na současnost. Je naše doba pro oligarchy dobrá? Je dnes pro ně těžké budovat a posilovat to, čemu říkáte systém obrany bohatství?

Tohle je možná jedno z nejlepších období pro oligarchy v historii. Pokud jde o koncentraci majetku, propast mezi několika bohatými a ostatními lidmi nikdy nebyla větší. V minulosti se oligarchové často neobešli bez násilí, museli být ozbrojení, zatímco dnes znásobí své jmění řekněme z pěti miliard dolarů na deset, aniž by cokoli utratili za zbraně nebo milice. Problémy spojené s vlastnictvím za oligarchy do značné míry řeší vlády. Oligarchové tak mohou věnovat velkou část svého úsilí třeba tomu, aby se ujistili, že na fungování státu bude přispívat někdo jiný než oni, tedy že se nebudou muset podílet na financování školství, infrastruktury a tak dále. Navíc v poslední době oligarchové vystupují z pozadí, odkud zatím určovali politiku, a ucházejí se o volené funkce sami. Je to nová éra - oligarchové už se nezdráhají být vidět a používají svou moc velmi bezprostředně.

Máte na mysli nějaké konkrétní příklady?

Jedním z nejvýraznějších příkladů je Donald Trump. Je prvním miliardářem ve Spojených státech, který se stal prezidentem. Dalším příkladem je Andrej Babiš, pokud vím, ve vašich dějinách první miliardář, který se stal premiérem. Svou kampaň založil na tom, že je velký byznysmen a prostě to zařídí. Svůj aparát, do něhož patří média, použil k tomu, aby zvítězil. Takže jste se stali členy klubu zemí, ve kterých jsou oligarchové přímo ve vládě - a jsou na to pyšní.

Zatracenci Baudelaire,Verlaine i Poe znovu ožívají. Galerie Hollar otevřela výstavu Tváří v tvář

Z výstavy Tváří v tvář

„Zajímavější než duše lidí jsou jejich tváře" - tento citát z díla filozofa Ladislava Klímy uvozuje výstavu „Tváří v tvář", kterou ve středu otevřela Galerie Hollar na Smetanově nábřeží v Praze.

Ale jak Trump, tak Babiš zvítězili ve svobodných volbách, nemyslíte? Nebo snad chcete říct, že ve skutečnosti v demokraciích nežijeme?

Oligarchie a oligarchové mohou koexistovat s demokracií. Na demokracii není nic, co by oligarchu muselo znepokojovat, dokud může uplatňovat svůj vliv a moc. Může například financovat nějakého kandidáta nebo sebe samotného, pokud kandiduje. Demokracie se dostává do střetu s oligarchií jen tehdy, když je demokratická většina schopná ujmout se vlády do té míry, že to oligarchy ohrožuje. Ale něco takového se děje jen zřídka, protože demokracie jsou zpravidla uzpůsobeny tak, aby byli oligarchové chráněni nebo aby v zájmu svého bezpečí mohli využít svých majetkových možností. Demokracie z hlediska oligarchy poskytuje jedny z nejlepších podmínek - může být neuvěřitelně bohatý a mocný, současně nemusí být represivní.

Jak je možné, že demokracie a oligarchie se vzájemně nevylučují? Vždyť demokracie je založená na politické rovnosti, zatímco oligarchie předpokládá nerovnosti.

Je třeba si uvědomit, že nežijeme jen v demokraciích, ve kterých platí formální rovnost, kdy má každý ve volbách jeden hlas. Zároveň žijeme v nesmírně nerovných společnostech, co se týče rozdělení jiných forem moci. Jednou z těchto forem je bohatství. Oligarchové by mohli narazit jedině tehdy, kdyby tu bylo obrovské hnutí lidí zezdola. Jediným způsobem, jak oslabit moc oligarchů, je omezit majetkové nerovnosti. Nevypadá to, že by něco takového bylo na pořadu dne.

Spustit audio
  • Kultura
  • Zpráva