Jediný gól znamenal bronz: nečekaný úspěch československého hokeje na mistrovství světa v Antverpách

Hned v prvním utkání nastoupili Čechoslováci proti jednomu z největších favoritů a pozdějšímu vítězi šampionátu: Kanadě. Ani jednou za celý zápas nevystřelili na branku soupeře a prohráli 0:15.

„Byla smůla, že brankář Wälzer si při tréninku narazil palec a nemohl chytat. Místo něj nastoupil mladičký Peka, který střelám spíš uhýbal,“ říká historik František Kolář. Zatímco naši byli zvyklí střílet po ledě, Kanaďané už tou dobou stříleli do vzduchu.

Hokej jako roznětka. Vítězství nad Sověty přerostlo v demonstrace a následnou normalizaci

• Upravit
• Smazat

Když v roce 1969 odjížděla hokejová reprezentace na světový šampionát do Stockholmu, nebylo jejím hlavním cílem vyhrát. Hokejisté už dopředu vyhlašovali jiný cíl – porazit nenáviděné Rusy a dát najevo nesouhlas s okupací.

To, že na úvod hráli Čechoslováci s Kanadou, se ukázalo jako výhoda. Šampionát se totiž hrál tzv. Bergvalovým systémem. Kanada porazila po Československu i Spojené státy a ve finále Švédsko. To ale muselo hrát o stříbro s poraženým od mistra světa. Švédové snadno s Američany prohráli a ti pak nastříleli Čechoslovákům šestnáct branek. O bronz si to potom rozdal národní tým se Švédskem.

„Československo dalo jediný gól na celém turnaji a tím pádem získalo bronzovou medaili. Ze tří západů jednatřicet gólů obdržených a jeden střelený. Ten gól byl v podstatě bronzový,“ usmívá se František Kolář.

Historicky první medaili z mistrovství světa vybojovali brankáři Peka a Wälzer, obránci Palouš a Vindyš, záložník Hartmann a útočníci Šroubek, bratři Loosové a Karel Peek zvaný Káďa. Tedy hráč, který by nejen u začátků hokejových úspěchů, ale patřil i k oporám fotbalové Sparty na přelomu 20. a 30. let minulého století.