Jean-Luc Lagarce: Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť. Poetická hra o hledání pochopení života, sebe i druhých
Dlouhá léta na něj čekaly a každá z nich doufala, že spolu s ním se do domu vrátí život. Namísto toho se ale ocitají tváří v tvář starým ranám, bolestem a nenaplněným touhám. A především jsou nuceny konfrontovat se s otázkou, co se svým životem dál... Poslechněte si rozhlasovou adaptaci divadelní hry pro pět žen Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť francouzského dramatika Jeana-Luca Lagarcea. Premiéru najdete on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Jean-Luc Lagarce (1957–1995) patří k nejvýznamnějším francouzským dramatikům konce dvacátého století. Působil jako herec a režisér a napsal zhruba dvacet dramatických textů. K těm nejznámějším patří hra Jenom konec světa z roku 1990, která se v roce 2016 dočkala i filmové podoby v režii Xaviera Dolana. V českých divadlech pak byly kromě zmíněných kusů uvedeny ještě jeho hry My, hrdinové a Pravidla slušného chování v moderní společnosti.
Až přijde bratr
Hra Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť přináší vhled do situace, kdy se k pětici žen vrací po dlouhém čekání jejich jediný bratr, syn a vnuk. Z monologických výpovědí a útržků dialogů se vynořuje výpověď o pětici zmarněných osudů. Ženské hlasy vypráví o svém čekání, nenaplněných touhách, nadějích a křivdách. Dlouho očekávaný návrat mužského pokračovatele rodu, do kterého všechny vkládaly tolik nadějí, bohužel žádné řešení nepřináší. Ženy několika generací zjišťují, že prožily svůj život v uzavřené komunitě na okraji společnosti bez toho, že by se dokázaly ze svého osudového předurčení vymanit a překonat stín, který jim určil dávný spor otce a syna.
Nečekala jsem snad celý svůj život?
Lagarce nepracuje s realistickými scénami, hra postrádá tradiční dramatickou strukturu, jde spíše o lyrické vrstvení pocitů a výpovědí. Dramatikova analýza několika ženských osudů probíhá skrze výpovědi, které se místy míjejí, protiřečí si, zavádějí posluchače do různých verzí událostí. Vždyť tři dcery, matka a babička nejsou schopny shodnout se ani na jednoduchém faktu, jak a proč došlo ke klíčovému konfliktu syna s otcem. Jejich životy se po odchodu bratra a smrti otce jako by uzavřely, zůstalo jen čekání.
Často odcházel, ale vždycky se vrátil. Jak jsem si měla představit, že jde o začátek dlouhého čekání, o začátek ztracených let?
Dramatik přináší variace této situace v řadě sekvencí, jakýchsi hudebních vlnách plných opakování vět a motivů, ve kterých ženské hrdinky rozvíjejí vždy jedno ze svých osobních témat. Nahrávka hry v překladu Kateřiny Neveu, kterou pořídil v brněnském studiu režisér Lukáš Kopecký, předvádí nesnadno interpretovatelný text věcně, po smyslu jednotlivých výpovědí, místy až s důrazem na dokumentární detail. Jednotlivých partů se zhostily výrazné interpretky, působící povětšinou v moravských divadlech: nejstarší z žen zahrála Marie Durnová, dále uslyšíme Helenu Čermákovou coby matku tří dcer, které ztvárnily Eva Novotná, Petra Bučková a Barbora Goldmannová. Scénickou hudbu složil Mario Buzzi.
- Rozhlasové hry jsou vlastně takové filmy pro uši. V loňském roce jsme jich natočili 53 a jejich poslech by vám zabral 3180 minut. Podívejte se na další fakta o rozhlasu na webu nasecislahraji.cz.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
