Je Švejk génius, nebo idiot? I na to jsme se v inscenaci ptali, říká režisér Marián Amsler
Haškova Švejka objevil v knihovně rodičů jako malý kluk a často se k němu v životě vracel. Teď ho se svým týmem převedl na scénu a „do hry“ vzal i současný kontext války na Ukrajině. „Válka silně vstoupila do našeho uvažování nad textem. V naší inscenaci je Švejk někdo, kdo pomáhá ostatním postavám nedobrovolně vtaženým do války přežít. Stal se pro nás až pocitem, metaforou,“ říká tvůrce, který za sebou má řadu dalších projektů včetně premiéry nové hry Davida Jařaba Autor.
Jařabův až introspektivní text o psaní, autorství, ale i životě čtyřicátníků, kteří jsou tváří v tvář rozpadajícím se vztahům nuceni bilancovat, nastudoval se souborem divadla Letí, který v roce 2005 spoluzakládal.
„David psal hru přímo pro nás a s vědomím toho, že sám ji nebude režírovat, což se u něj příliš často neděje. I proto dokázal víc vystoupit za sebe, popsat sám sebe s odstupem a ironií. Autor, dnes padesátník, píše hru, ve které vystupuje jako čtyřicátník, který si klade řadu otázek. Mám stále o čem psát? Má umění smysl? A jaké jsou moje vztahy? Je to zkrátka takový milník a pocit zastavení se, kdy jsme nuceni si uvědomit, kdo jsme a kam jdeme.“
Marián Amsler, sám čerstvý čtyřicátník, má ostatně ve zvyku vybírat si témata, která s ním rezonují a může je označit za svá „osobní“. Přístup, kterému říká „vnitřní dramaturgie“, můžeme vystopovat snad ve všech jeho režiích. Třeba i v inscenaci Yerma, kterou v závěru loňské sezóny uvedl v pražském Rokoku.
Text Simona Stonea, inspirovaný hrou Pláňka Federica G. Lorcy, je podle něj geniální psychologickou studií páru, který se neúspěšně pokouší zplodit potomka. „Stone vytvořil ryze současnou hru, která ukazuje snad všechny možné aspekty rodičovství a mateřství, zamýšlí se i nad sociálním postavením ženy ve společnosti. Yermou se pro mě završil cyklus inscenací o silných ženských hrdinkách, kam patří i nedávná režie Anny Kareniny nebo Čechovových Tří sester,“ říká tvůrce, který právě za své inscenace Čechova obdržel hned několik prestižních slovenských divadelních cen DOSKY.
Muž, který spadl na zemi
V Městských divadlech pražských, kam se v posledních letech často a rád vrací, na sebe před třemi lety (2019) upozornil i muzikálem Lazarus s hudbou a texty britské hudební ikony Davida Bowieho.
„Bowie je pro mě fascinující svou rozmanitostí, proměnlivostí. Je to chameleon, který celý život experimentoval, byl to průkopník elektronické hudby, kterou neuvěřitelně kombinoval s rockem a popem. Pro mě jednoznačně hudební génius,“ říká režisér, který si o rok později inscenování Lazara zopakoval, tentokrát v bratislavském divadle Aréna. „Přestože hudba, scéna a kostýmy jsou stejné, jde o úplně jiný kus. A to především díky obsazení, slovenští herci se mi jeví jako emotivnější, intenzivnější,“ vysvětluje s jiskrou v oku.
Režisér, který rád čerpá inspiraci cestováním, přijel do Vizitky přímo z letiště a s kufrem. Více než týden totiž strávil v New Yorku, kde chodil po galeriích a každý večer trávil v divadle. Na Broadwayi ho nadchl třeba muzikál Moulin Rouge nebo muzikálová adaptace jeho oblíbeného filmu Tima Burtona Beatlejuice z roku 1988. Čím ho zaujal Trierův filmový muzikál Tanec v temnotách? A chtěl by si on sám zkusit filmovou režii? I to se dozvíte v záznamu pořadu.
Související
-
Na zkouškách křičím, ale jen proto, abych hercům dodal kuráž a energii, říká režisér Ondřej Štefaňák
Je mu teprve 27, ale pílí a houževnatostí už se vypracoval mezi výrazné a perspektivní osobnosti současného českého divadla.
-
Amatérské divadlo nesvazují plány, na dění reaguje pružněji než profesionálové, říká teatrolog
Michal Zahálka je vystudovaný divadelní vědec, v současné době se ovšem věnuje zejména překládání textů pro divadlo a o divadle z francouzštiny a angličtiny.
-
Bývali to spolužáci, teď spolu nemluví. Společnost se rozděluje na tábory, říká režisér Zielinski
„Soudobá historie, vražda Milady Horákové, příběhy legionářů – důležitá témata, která by divadlo mělo reflektovat,“ myslí si česko-německý režisér Thomas Zielinski.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
