Je Švejk génius, nebo idiot? I na to jsme se v inscenaci ptali, říká režisér Marián Amsler

Jařabův až introspektivní text o psaní, autorství, ale i životě čtyřicátníků, kteří jsou tváří v tvář rozpadajícím se vztahům nuceni bilancovat, nastudoval se souborem divadla Letí, který v roce 2005 spoluzakládal.

Hru Autor Davida Jařaba režíroval Marián Amsler|foto:Divadlo Letí

„David psal hru přímo pro nás a s vědomím toho, že sám ji nebude režírovat, což se u něj příliš často neděje. I proto dokázal víc vystoupit za sebe, popsat sám sebe s odstupem a ironií. Autor, dnes padesátník, píše hru, ve které vystupuje jako čtyřicátník, který si klade řadu otázek. Mám stále o čem psát? Má umění smysl? A jaké jsou moje vztahy? Je to zkrátka takový milník a pocit zastavení se, kdy jsme nuceni si uvědomit, kdo jsme a kam jdeme.“

Marián Amsler, sám čerstvý čtyřicátník, má ostatně ve zvyku vybírat si témata, která s ním rezonují a může je označit za svá „osobní“. Přístup, kterému říká „vnitřní dramaturgie“, můžeme vystopovat snad ve všech jeho režiích. Třeba i v inscenaci Yerma, kterou v závěru loňské sezóny uvedl v pražském Rokoku.

Hru Autor Davida Jařaba režíroval Marián Amsler|foto:Divadlo Letí

Text Simona Stonea, inspirovaný hrou Pláňka Federica G. Lorcy, je podle něj geniální psychologickou studií páru, který se neúspěšně pokouší zplodit potomka. „Stone vytvořil ryze současnou hru, která ukazuje snad všechny možné aspekty rodičovství a mateřství, zamýšlí se i nad sociálním postavením ženy ve společnosti. Yermou se pro mě završil cyklus inscenací o silných ženských hrdinkách, kam patří i nedávná režie Anny Kareniny nebo Čechovových Tří sester,“ říká tvůrce, který právě za své inscenace Čechova obdržel hned několik prestižních slovenských divadelních cen DOSKY.

Muž, který spadl na zemi

V Městských divadlech pražských, kam se v posledních letech často a rád vrací, na sebe před třemi lety (2019) upozornil i muzikálem Lazarus s hudbou a texty britské hudební ikony Davida Bowieho.

Z inscenace Lazarus|foto:Patrik Borecký

„Bowie je pro mě fascinující svou rozmanitostí, proměnlivostí. Je to chameleon, který celý život experimentoval, byl to průkopník elektronické hudby, kterou neuvěřitelně kombinoval s rockem a popem. Pro mě jednoznačně hudební génius,“ říká režisér, který si o rok později inscenování Lazara zopakoval, tentokrát v bratislavském divadle Aréna. „Přestože hudba, scéna a kostýmy jsou stejné, jde o úplně jiný kus. A to především díky obsazení, slovenští herci se mi jeví jako emotivnější, intenzivnější,“ vysvětluje s jiskrou v oku.

Z inscenace Lazarus |foto:Městská divadla pražská

Režisér, který rád čerpá inspiraci cestováním, přijel do Vizitky přímo z letiště a s kufrem. Více než týden totiž strávil v New Yorku, kde chodil po galeriích a každý večer trávil v divadle. Na Broadwayi ho nadchl třeba muzikál Moulin Rouge nebo muzikálová adaptace jeho oblíbeného filmu Tima Burtona Beatlejuice z roku 1988. Čím ho zaujal Trierův filmový muzikál Tanec v temnotách? A chtěl by si on sám zkusit filmovou režii? I to se dozvíte v záznamu pořadu.