Je škoda, že současný tanec zná tak málo lidí. Tělo je přitom opora myšlení i jednání, říká zakladatelka Konzervatoře Duncan centre Eva Blažíčková

Už v šesti letech začala díky své mamince chodit na kurzy Jarmily Jeřábkové, která do Československa ze školy v rakouském Klessheimu přivezla principy takzvaného duncanismu. Taneční teorii Isadory Duncan (1877 – 1927), založenou na přirozeném pohybu a vnímání těla v jeho nejjednodušší čistotě, tam do pedagogického systému přetvářela její sestra Elisabeth. Přes Jarmilu Jeřábkovou se tak Eva Blažíčková seznámila s tanečními principy, které považuje za nadčasové. „Každý dnes potřebuje být štíhlý, krásný, mít svaly. Málo už ale myslíme na to, že krása může být v jednoduchosti, čistotě, prostotě. Je škoda, že tanec zažívá tak málo lidí. Nedokážou si představit, co to znamená prožít tělo, vzít si tělo jako oporu jednání a myšlení. Narovnat se a mluvit čistě a pravdivě.“

Věděla jsem, že to funguje

Konzervatoř Duncan centre založila Eva Blažíčková na počátku devadesátých let po iniciačním zážitku na festivalu American Dance v Severní Karolíně. Původně měla v plánu vést ji jako soukromou školu, díky vstřícným krokům tehdejšího Ministerstva školství ale hned zpočátku fungovala jako státní. Paní Blažíčková do celého projektu vstupovala s vědomím toho, co zažívala během let práce s dětmi a příprav tanečních materiálů pro základní umělecké školy. „Metoda Isadory Duncan je postavená na aktivním tanci jako nástroji pro rozvíjení člověčího těla, duše i mysli. Po letech učení dětí jsem zkrátka věděla, že to funguje,“ konstatuje. Pozitivní dopad tance na dětskou psychiku jí ve velkém potvrdil i projekt z poloviny nultých let. Tehdy na základě oslovení ředitelem Institutu Bohuslava Martinů Aleše Březiny nastudovala s dětmi z nejrůznějších sociálních vrstev taneční choreografii na balet Špalíček Bohuslava Martinů. „Celý proces velmi citlivě zaznamenala Olga Sommerová v dokumentu Drž rytmus!. Podařilo se jí zachytit proměnu dětí, které se poprvé v životě aktivně podílely na vzniku uměleckého díla,“ vzpomíná.

Čtěte také

Ne jenom hudebka a výtvarka. Žákům musíme umožnit kontakt s kulturou v celé její šíři, zní v Akcentu

Třicet let bojuje Eva Blažíčková za to, aby se tanec stal součástí základního vzdělávání. Zasadila se například o zařazení předmětu Taneční a pohybová výchova do rámcového vzdělávacího programu základního školství, jak ale ve Vizitce řekla, v současné době s tanečníky tak trochu bojují výtvarníci a muzikanti. „Muzika i výtvarno jsou jistě důležité, ale život jde dál, čas pokročil a spektrum nabídky je třeba rozšířit. Někoho oslovuje hudba, někdo rád dává nápady na papír, ale někoho osloví pohyb. Je potřeba, aby se děti mohly najít v různých druzích umění. Obohatí je už jen to, že se jich dotknou.“