Je to Čajkovskij se svou pověstnou něhou. Čajkovskij, který je šťastný a energický, říká Semjon Byčkov

Semjon Byčkov
Semjon Byčkov

Česká filharmonie v čele se svým šéfdirigentem a hudebním ředitelem Semjonem Byčkovem pokračuje v těchto dnech v nahrávacím projektu pro vydavatelství Decca. Na koncertech 13., 14. a 15. února v pražském Rudolfinu zazní díla Petra Iljiče Čajkovského, Franze Schuberta a Leoše Janáčka.

Česká filharmonie

Těmito koncerty pokračuje takzvaný Čajkovského projekt České filharmonie pro vydavatelství Decca. Mohl byste posluchačům Mozaiky představit - z pohledu dirigenta - skladatelův Koncert pro klavír a orchestr číslo 3, který zazní v první části programu?

Čajkovskij nám v případě svého třetího koncertu zanechal pouze první větu a zbytek se dochoval jen ve skicách. V té první krátké větě, která má jen necelých dvacet minut, je opravdu plno krásy. Je to obrovský úkol pro klavíristu a samozřejmě také pro orchestr. Je to Čajkovskij se svou pověstnou něhou, Čajkovskij, který je šťastný, energický… který je pozitivní. Takto zkrátka můžeme tuto hudbu charakterizovat. A je v ní také hodně poezie.

Od kabaretu k rockovému koncertu. Dva žongléři a jeden bubeník Cie Stoptoï vystoupili na Cirkopolis

Cie Stoptoï

Žonglérské představení s energií rockového koncertu. To je představení Loop, se kterým na pražský Festival nového cirkusu Cirkopolis přijela trojice, která si říká Cie Stoptoï.

Sólového partu se ujme Kirill Gerstein, který je v Praze dobře známý a oblíbený. Předpokládám, že jeho angažování bylo i vaším přáním….

Víte, sám jsem ho pro sebe objevil před dvanácti lety. Pamatuji se na to úplně přesně. V roce 2007 jsem dirigoval Čajkovského operu Piková dáma v Královské opeře v londýnské Covent Garden. A v té samé době byl v Birminghamu realizován jeden Stravinského projekt, který dirigoval Thomas Adès. Na programu tehdy byla Stravinského „Svatba“, která byla hrána čtyřmi klavíristy, hráči na bicí, byl tam také ruský sbor, sólisté. Mezi klavíristy byla také moje paní Marielle Labèque se svou sestrou Katiou. Marielle mi tehdy řekla, že hrají společně s Jeanem-Yvesem Thibaudetem a také s jedním skvělým mladým ruským klavíristou, který má opravdu velký talent. Musím ho prý zkrátka slyšet. Nakonec se stalo, že přímo v den toho koncertu jsem měl v Londýně volno. Sedl jsem tedy na vlak, odjel do Birminghamu a koncert navštívil. Poté jsem se s Kirillem osobně setkal a shledal jsem, že je to nejen skvělý klavírista, ale také úžasný člověk s obrovským intelektem a srdcem. Poté mi poslal nahrávku s 2. Rachmaninovovým koncertem, který hrál ve Frankfurtu, provedení řídil Gustavo Dudamel. A dodnes si vzpomínám, jak jsem byl při jejím poslechu dojatý. V tu chvíli mi bylo jasné, že s ním chci dělat hudbu. Od té doby jsme s Kirillem vystupovali například s Berlínskými i Vídeňskými filharmoniky, dále v New Yorku, Chicagu, Clevelandu, na festivalu BBC Proms v Londýně... Stali jsme se přáteli a máme společnou radost z hudby. To, co mne opravdu činí šťastným, je, že jsem mu mohl otevřít brány, a ty se nikdy neuzavřely, zůstaly otevřené.

Semjon Byčkov

Druhá část programu bude patřit poslední, 9. symfonii Franze Schuberta, která byla kdysi Robertem Schumannem popsána jako běh k „nebeským dálkám“. Jak osobně vnímáte tuto charakteristiku?

Co můžeme říci o této hudbě lepšího než Schumann… Je to velká pocta veškeré hudbě, která kdy byla napsána. A pokaždé, když se tímto dílem zabývám, nemám potřebu bytí s žádnou jinou hudbou. Jsou tři věci, které Schubert za svého života řekl, a které mne nesmírně zasáhly. A stále je nosím při sobě. V roce 1812, představte si, bylo mu sotva patnáct let, řekl: „Doufám, že ještě něco dokážu… Ale co ještě můžeme dokázat po Beethovenovi?“. Schubert byl chlapec, který žil ve Vídni ve stejné době jako Beethoven, byl zasažen a omráčen velikostí jeho hudby, jeho osobnosti, ale i přesto věřil, že dokáže něco podobného jako on. O dvanáct let později, v roce 1824, Schubert řekl: „Mé skladby jsou plody mých hudebních znalostí a mé bolesti“. A osmnáctého listopadu 1828, vpředvečer své smrti, řekl, a byla to jeho poslední slova: „Nezasloužím si místo na zemi…“. Myslím si, že tyto tři krátké věty vyjadřují celý obraz Schuberta jako člověka a odrážejí se i v jeho hudbě, a zvláště v této partituře. A jsou stále v mém srdci. Luciano Berio mi kdysi řekl: „Představ si posledních pět let Mozartova života, co během nich zkomponoval. Těchto pět let Schubertovi nebylo dopřáno“. A když si uvědomíme rozsáhlost Schubertova díla, tak s možností těch dalších pěti let mohlo vzniknout něco neskutečného. Těžko si to představit…

Semjon Byčkov a Česká filharmonie

Jak do programu, který je spojením zejména děl Schuberta a Čajkovského, „zapadá“ dílo Leoše Janáčka Concertino, které celý koncert otevře?

Nemohu říct, že dokážeme vystopovat nějakou přímou spojitost například mezi Janáčkem a Schubertem nebo Čajkovským. Ale pokud si uvědomíme, že těžištěm první části programu je 3. Čajkovského klavírní koncert, chtěli jsme zůstat ve slovanském repertoáru. A koneckonců, Janáček se intenzivně zajímal o Dostojevského, vznikla tak opera Z mrtvého domu, Ostrovského, vznikla tak opera Káťa Kabanová… a mohl bych jmenovat dále. Zkrátka, i když Janáček hovoří zcela odlišným hudebním jazykem, je zde obrovská vazba právě na ruskou kulturu.

Program koncertu:

Leoš Janáček
Concertino

Petr Iljič Čajkovskij
Koncert pro klavír a orchestr č. 3 Es dur op. 75

Franz Schubert
Symfonie č. 9 C dur D 944 „Velká“

Reprízy se uskuteční 14. a 15. února, opět v 19:30.

www.ceskafilharmonie.cz