Je to bizár, hodnotí mladí lidé Výměnu manželek. Dívají se na něj, protože je to pro ně panoptikum, říká socioložka Irena Reifová

25. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Irena Reifová

Když se dívá na televizi profesionálním okem, sama se na sebe zlobí. „Kazí mi to prožitek, možnost vychutnat si televizní příběh bez toho, abych musela přemýšlet.“ Pedagožka a odbornice na teorii populární kultury mluvila ve Vizitce o slavné knížce Ubavit se k smrti, o zaháčkování diváka během sledování seriálů a také o reality TV Výměna manželek, již zkoumá.

Ve volném čase ráda sleduje kriminální žánry, jednu dobu preferovala katastrofické filmy, speciálně ty o leteckých katastrofách – díky filmu Hadi v letadle tak dobře ví, kolik hadů může viset v jeden moment ze zavazadlového prostoru. V čase vymezeném své profesi socioložky médií, pedagožky na pražské Katedře mediálních studií a publicistky pak sleduje tuzemskou seriálovou tvorbu po roce 1989, ale také československé seriály z let 1959 až 1989. V souvislosti s tímto obdobím se jí jako nejvýraznější jeví Nemocnice na kraji města, na níž hodnotí kladně vykreslení postav a na dobové poměry nízkou míru ideologie. Zmiňuje ale také kuriózní seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984), který tehdy používal princip Kinoautomatu.

ze seriálu Nemocnice na kraji města

Jednou z písní, kterou si Irena Reifová ve Vizitce nechala pustit, byla Watching TV od Rogera Waterse. Skladba z alba Amused to Death (Ubaven k smrti) odkazovala ke stejnojmenné knize Neila Postmana (Ubavit se k smrti), v níž autor v polovině 80. let psal o televizi jako o nástroji zla, který zjednodušuje veškerý obsah včetně zpráv. Reifová tuto celosvětové známou knihu přeložila do češtiny, připomíná ale, že optikou dnešní doby se jedná o knihu neaktuální. Zastaralý svět televize dává do kontrastu se světem sociálních médií. Jakým způsobem „ohlupuje“ diváka právě internet? I o tom hovořila podrobněji.

Tlumená nadřazenost

V poslední době se jméno Ireny Reifové v médiích často objevovalo v souvislosti s pořadem Výměna manželek, který už od roku 2005 vysílá TV Nova. Zatímco v minulosti si tvůrci vybírali rodiny, na nichž ukazovaly odlišnosti mezi lidmi různého vyznání, stylu života či sexuální orientace, v posledních letech dostávají prostor hlavně lidé ze socio-ekonomicky slabých regionů, což u některých diváků vede k jejich zostuzování. Nemusí to být přitom zostuzování otevřené, ani nemusí jít o onen běžný jev, kdy si divák nad podobným obsahem potvrzuje, že on je na rozdíl od protagonistů pánem svého života.

Čtěte také

Na pořad, jak vyplynulo z kvalitativního výzkumu Ireny Reifové, se totiž dívají i vzdělaní dvacátníci a třicátníci z velkých měst. „Tihle mladí diváci používají kategorii bizár. Oni se na Výměnu manželek nedívají proto, aby se ujistili, že jsou schopní žít úspěšně a lépe svůj život koordinovat, ale dívají se na to proto, že to považují za panoptikum zvláštností. Ale i bizár – tlumenost toho výrazu – může být součástí nadřazenosti,“ konstatuje Irena Reifová.

S Ondřejem Cihlářem mluvila také o trendu multiplatformity, kdy televizní seriály zároveň nabízejí fanouškovská diskusní fóra, specializované tematické weby nebo různé aplikace, o přeceňovaném vlivu televize na změnu přemýšlení diváka anebo o poetickém seskupení Fatální fámy, v němž už před dvaceti lety se svými kolegyněmi spíše humorným tónem formovala feministické postoje. Tehdy měly za to, že „bitva“ je už vybojovaná, dnes je však podle ní situace spíš „k pláči než k smíchu“.

Spustit audio