Jazzová ochutnávka: Iva Bittová, Ondřej Pivec

Jazzová ochutnávka nám nabídne dva odlišné přístupy k jazzu.

Prvním je hudba na albu Ivy Bittové nesoucím název Zvon a můžeme říct, že jeho zvuk je skutečně majestátní.Vytváří jej symfonický orchestr Prague Philharmonia s dirigentem Davidem Švecem, další méně obvyklé nástroje jako například zvonková hra, mandolina nebo tibetské zvony, a k tomu skupina jazzových sólistů: Jaromír Honzák na kontrabas, Oskar Török na trubku, Beata Hlavenková na piano a David Dorůžka na kytaru. Aranžmá jsou dílem Petra Ostrouchova a Beaty Hlavenkové; bohatý a hutný zvuk celého ansámblu se tu střídá se sóly nebo průzračnými barevně mnohotvárnými nástrojovými kombinacemi.

Podobné bohatství barev, témbrů a nálad nabízí i samotná Bittová. Její hlas proniká občas i z hutného zvuku symfonického orchestru, aniž by si usurpoval úlohu všemohoucího vládce. V průhlednějších komorně laděných pasážích střídá barvy, výraz i způsob artikulace. Občas se dostává až na hranici jazzového scatu, který tu má spíše charakter osobitého přístupu, poučeného na praktikách etnické hudby různých proveniencí. Nepochybná však zůstává přítomnost improvizační hravosti a citu pro rytmické napětí. Je to prostě spontánní kombinace nejrůznějších prvků, jaká se stále častěji objevuje v dnešním jazzu, a na tomto albu výrazně uplatňuje i způsob kompoziční práce evropské vážné hudby.

Gospelové varhanní sólo Ondřeje Pivce:



Trend ke spojování a prostupování dobově odlišných prvků představuje i druhý soubor této Ochutnávky. Tentokrát jde ovšem jen o výběr z různých stadií vývoje vlastního jazzu. Ondřeje Pivce jsme u nás znali nejprve jako pianistu, postupně však k nim přidal také Hammondovy varhany a ty se dnes staly téměř jeho hlavním nástrojem. V posledních letech působí jako ředitel baptistického kostela na Coney Island a k tomu hraje po amerických jazzklubech. Černošská chrámová hudba má v jeho práci stejně důležité místo jako soudobý jazz. Na koncert na Pražském hradě přivezl své americké trio s bubeníkem Russellem Carterem a tenorsaxofonistou Jasonem Marshallem, v podstatě členy jeho vlastní třicátnické generace. Je to dokonalá ukázka této školy soudobého jazzu, která klade důraz především na napětí a dynamické působení, na jaké jsou zvyklí jazzoví posluchači nadtřicátnických generací. Pivec se však svým způsobem hry na varhany podstatně liší od uctívaného idolu Jimmyho Smithe, který tento nástroj proslavil: jako by se záměrně chtěl postavit proti tradici, která by podle jeho soudu potřebovala lepší kontakt s cítěním mladších posluchačů.

Napětím překypující třináctiminutová verze swingového superhitu Cherokee se do naší Ochutnávky nevejde celá, ale vedle Ivy Bittové nabízí ukázku, co vše se dnes odehrává v oblasti orientačně zvané jazz.