Jazzová myš o věcech intimních

Definujme si tedy, že půjde o osobní vzkazy, příběhy a vyznání, která jsou zakleta do hudby, což samozřejmě usnadňuje jejich příjem i vyjádření. Vždyť nikomu nevyprávíme, jakými slovy jsme třeba své milé vyznali lásku a ani někomu nepřiznáme, že se zrovna cítíme trochu osamělí. Ve své skladbě Just Don’t Want To Be Lonely tak učinil kytarista John Scofield a zařadil ji na pokračování úspěšné desky Überjam, ale i když ho znovu podpořil John Medeski, Überjam Deux se zdaleka nevyvedl, jako ten první.

Co se to tu stalo? To se neptáme kvůli Scofieldově nahrávce, ale takový název nese pěkná skladba Varhanního kvarteta Alexe Norrise. Tento trumpetista se na albu Extension vrací ke zvuku nahrávek Donalda Byrda z 60. let. Jeho kapela má další skvělé muzikanty: varhaníka George Colligana a saxofonistu Garyho Thomase, známého jazzového progresivistu. Deska Extension je jeho druhou samostatnou nahrávkou a opravdu se povedla. Skladba What Happened Here? je jejím vrcholem.

Mnoho muzikantů se zabývá hledáním nových jazzových standardů. Italský klavírista Alessandro Galati tuto cestu poněkud obrátil a zrovna nazval svou desku Unstandards. Galati v létě objíždí jazzové světové festivaly a hrál už s kdekým, i když ve školním roce vyučuje jazzový klavír na hudební škole G. Verdiho v Pratu. Jeho intimní vzkaz zní: promiň, ztratil jsem tvoje telefonní číslo. No řekněte, není to typické pro dnešní dobu, kdy si lidé nevyměňují adresy jako kdysi, ale jen čísla mobilů?

Jsou i muzikanti, kteří natáčejí své životní příběhy. Taková je i deska The Story of Cathy and Me trombonisty Curtise Fullera. Pokud si ji poslechneme od začátku do konce, vyslechneme celý příběh od jejich seznámení až k její smrti, když onemocněla rakovinou. Včetně závěrečných vyznání: Láska byla vším, když láska byla ty a já, Jaro letos přijde trochu později nebo Mé přání pro Cathy a mé kamarády. V pořadu si však pustíme něžnou skladbu Když jsem úplně poprvé spatřil tvou tvář.

„Naděje“ je to s křídly,co hnízdí uvnitř nása pěje píseň beze slova stále zvedá hlas.

Ve vichru zpívá přesladce.Bouře je ošklivá,že se tak vrhá na ptáče,jež duši zahřívá.

Slyšela jsem ho na moříchv zemi, již kryje led -a ani v nouzi nejvyššíneřeklo o drobek.

Tolik básnířka Emily Dickinson ve své básni Naděje je to s křídly v překladu Jiřího Šlédra. Na svou desku Silently Dawning ji zařadil David Dorůžka a patří bezesporu k velmi intimním sdělením. Zazpívá ji Josefine Lindstrand.

Koncem tisíciletí nahrávala zpěvačka Sidsel Endresen pro nu-jazzovou značku Jazzland klávesisty Buggeho Wesseltofta. Z jejich spolupráce se vyloupla komorní jazzová alba s nevšední atmosférou. Na desce Out Here, In There najdeme i trojdílnou skladbu nazvanou Techniky přežití. Domnívám se, že i tohle téma může být velmi intimní.

Sidsel Endresen |foto: Jean-Pierre Larcher

CD Four Lamentations And One Wicked Dream Of Innocence saxofonisty Martina Küchena a tria Mathiase Lanaeuse je poněkud divoké. Jak jinak, když jde přece o nevinnost! A o nářek nad ní ve čtyřech dílech. Tím pátým dílem alba je skladba Minuta nevinnosti. A tak, jako je nevinnost spojena s dětstvím a dětství s neklidem a neposedností, také Minuta nevinnosti trvá ne jednu, ale celých pět minut a pětapadesát vteřin. Žádná nevinnost však netrvá věčně.

A totéž se říká o lásce k jedné slečně, ale na lásku se dá hezky vzpomínat, jako to učinil na svém akustickém albu So Lucky francouzský kytarista Noël Akchoté. Jeho skladba se jmenuje Especially For You a je právě pro vás, kteří si pustíte i srpnovou Jazzovou myš s druhým pokračováním skladeb na intimní témata.