Jazzová myš – O duši a duchu

Hned na úvod se chci omluvit za poněkud hybridní názvosloví. Obě slova se často užívají jako synonyma, přesto obecně vzato platí, že duše je cosi individuálního až intimního, „ženského“, kdežto duch má blízko k obecnému, pravidelnému a zákonitému. Duch je to, co je různým lidem společné, co se dá vyjádřit a sdělit, o čem lze diskutovat a argumentovat.

Inu, muzikanti to někdy vidí jinak, ale na tom snad v tomto případě ani tak nesejde. Charles Lloyd mluví o stěhování ducha, Tibetská kniha mrtvých o stěhování duše, můžeme však s potěšením konstatovat, že tohle téma je jako stvořené pro hudební ztvárnění, hudba, duch i duše – vše je čirá myslitelnost, jak by řekl Jan Werich!

Cítím Ducha všech žijících bytostí/Každého svatého Ducha skrze hlas vašich modliteb... Takhle uctívá Boha v nás Leena Conquest ve skladbě Williama Parkera Great Spirit. Album Great Spirit nahrála kapela Raining on the Moon v roce 2015 a je jako všechna její předešlé nahrávky prosyceno duchovností. Ostatně všechna Parkerova alba rozhodně stojí za poslech.

A protože je hudba sama duchovní hodnotou, která sjednocuje lidi, také jazzmani chápou tuto pospolitost a vyjadřují ji ve svých skladbách. Všichni jsme lidé a máme duši, sděluje nám Guillermo McGill na svém albu The Art of Respect. Svůj respekt věnuje lidem z různých konců této planety, která zažívá velké stěhování národů: lidem z Chartúmu, Montevidea, Bulharska, ale také lidem Odnikud... Všichni jsou však pro něj Soul People.

Mísení národů nám ve své kapele demonstruje také Daniel Freedman a z jeho třetího autorského alba Imagine That si zahrajeme skladbu Determined Soul. Hrají zde Lionel Loueke (z Beninu), klávesák Jason Lindner (z Brooklynu), bassista Omer Avital (z Izraele) a bubeník Gilmar Goméz (z Brazílie). Lidé, kteří přišli z různých částí světa a které spojila hudba. Skladba Determined Soul vyjadřuje fakt, že lidé jsou utvářeni podmínkami, z kterých vzešli, a tím co prožili, a bylo tomu tak od počátku věků. Vždyť už v Bibli je řada pasáží, které jednoznačně hovoří o Osudovém předurčení všech událostí.

Kazatel, kapitola 3, praví: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.“

Snad nejslavnější skladbou o lidské duši je Body and Soul a protiklad mezi duší a tělem prostupuje celé křesťanství (viz. lidovka Hádala se duše s tělem, kterou na svých koncertech zpíval Jarda Hutka), tu však pro svou všeobecnou známost v mém blogu tentokrát neuslyšíte a můžete si ji snadno najít na YouTube v mnoha verzích.

Závěr prosincového blogu posluchače jazzu bude patřit skladbě Walk Spirit, Talk Spirit, kterou složil McCoy Tyner. Uslyšíte ji v jedinečném podání kanadského comba saxofonisty Ala McLeana, který vám ukáže, že kanadský jazz je neprávem opomíjený a má řadu výborných muzikantů.

Al McLean si na své aktuální album Conduit pozval saxofonovou legendu Azara Lawrence, hráče, který prošel soubory McCoye Tynera, Elvina Jonese, Milese Davise a Freddieho Hubbarda. Ti dva to v Tynerově pecce pořádně rozbalí a naznačí, že album Conduit rozhodně stojí za poslech!

Magická série blogu posluchače jazzu pak bude pokračovat v lednu současnou podobou spirituálů. Také k jejich odkazu se dnešní jazzmani stále hlásí, ať už v tradičnější či modernější verzi.

Těším se na Vás 6. prosince 2016 v 17.45 na Vltavě!