Jazzová myš – Malér? Zjazzovaný Mahler

02094894.jpeg

Už podle názvu Písně o mrtvých dětech musí být každému jasné, že Gustav Mahler nezamýšlel tento cyklus jako nějakou řachandu. Přesto zjazzované Mahlerovy skladby působí velmi uvolněným a povětšinou radostným dojmem. Jak se to mohlo stát? Určitě by bylo dobré oslovit klavíristu a skladatele Uri Cainea, který to všechno způsobil. Ostatně Caine není první ani poslední, který převzal témata vážné či chcete-li artificiální hudby a předělal je k jazzovému obrazu svému.

* Premiéra pořadu 1. 3. 2016 od 17:45 na stanici Český rozhlas Vltava.

O zjazzování této hudby se vedou léta vášnivé spory. Mnozí jsou pro, mnozí proti. A důvody jsou nasnadě. Vzpomínám na otřes, který mi způsobil známý, který studoval operní zpěv, když slyšel Paula Robesona a nabídl se, že si s naší kapelou zazpívá Summertime. Bylo to jako pěst na oko, abych připomněl název hry V + W. Ale ani slovutní muzikanti z jazzového tábora nedosáhli často lepších výsledků, i když v mládí museli léta dřít Beyerovku (klavírní školu pro začátečníky). Jistě, Benny Goodman měl stříbrný tón a skvělou techniku, přesto jeho podání Koncertu pro klarinet a orchestr A dur Wolfganga Amadea Mozarta, který nahrál na desku, nebylo to pravé ořechové.

Jak se má jazzový bloger dopátrat lépe pravdy, pokud nějaká hudební pravda vůbec existuje: je dobré mísit tyto dva styly? S otepí zjazzovaných Mozartů, Mahlerů a Webernů... jsem se vypravil za muzikologem, skladatelem, pedagogem a kapelníkem Ensemble Damian Tomášem Hanzlíkem a snažil se ho zlákat k hudebnímu výletu do neznáma, protože Tomáš komponuje neobarokní opery, které potom hraje na dobové nástroje. Jeho pěvci ctí dobovou interpretaci, mají skvělé kostýmy a barokní gesta. Ale Tomáš rád poslouchá i moderní vážnou hudbu. Na Vltavě se s ním můžete setkat v pořadech Partitury, Hudební fórum a Hudební galerie. A dá se říct, že dokáže začlenit do současnosti i ta stará libreta, na která skládá, protože často pracuje s texty objevenými v archivech. Tak jsme mohli spatřit na jeho opeře Slzy Alexandovy úžasné kostýmy, v kterých se promenovali všichni ti báječní kontratenoři, andělé lezli po štaflích a o přestávce číšníci roznášeli na tácech zaručeně pravé Alexandovy slzy.

Tomáš měl volnou ruku při výběru toho, co budeme v jazzovém blogu posluchače jazzu hrát, neboť se sám na pár hodin změnil v posluchače jazzu. A ani nebylo překvapivé, že z materiálu, který měl k dispozici, ho zaujaly úpravy nebo lépe, interpretace z pera Uri Cainea.A hned se odhalila jeho zásadní zkušenost s odkrýváním hudebních vrstev. Na začátku pořadu jsem se ho musel zeptat:Jak velký malér je ten zjazzovaný Mahler?A on odpověděl: Na tuhle otázku ať si každý posluchač odpoví sám. Jen bych chtěl připomenout, že Mahlerova ironická a zároveň sentimentální hudba byla jeho současníky často hodnocena jako secesní kýč. Dnes ji považujeme za jeden z vrcholů seriózní symfonické hudby. Právě tahle zvukově aranžérská šaráda Uriho Cainea pro mne odkrývá dnes těžko čitelnou souvislost s dobovým populární šramlem, klezmerem nebo městským folklorem – tedy hudbou nonartificiální. Pro moje dnešní uši je to tedy Mahler víc než autentický, evokující vídeňský kabaret začátku 20. století.

02803343.jpeg

Čtěte také: Jazzový program na 9. týden

Domnívám se, že podobnou odpověď by nám dal i samotný Uri Caine. A skvělé obsazení jeho nahrávek při tom zaručuje prvotřídní hudební zážitek, ať jde o Mahlerovský Urlicht, nebo desku Caine hraje Mozarta, popřípadě další desky z katalogu labelu Winter & Winter.Současný skladatel (čtyřicátník) Tomáš Hanzlík pro vás v pořadu dále okomentuje jazzové úpravy skladeb Antona Weberna, Maurice Ravela, J.S. Bacha, W.A. Mozarta a také ukázku ze slavného Officia Jana Garbarka s Hilliard Ensemble.

Jen prosím naše jazzmany o shovívavost, když pan skladatel řekne, že interpretace Le Tombeau De Couperin v podání Bandwagonu Jasona Morana je uvolněná barovka. Opravdu tím nemyslel nic dehonestujícího, stejně jako Uri Caine, když po svém zpracovával tragické téma z pera Mahlerova.

Těším se na vás 1. 3. 2016 v 17.45 na Vltavě!