Jazzissimo: Stan Getz – velký tenorsaxofonista jazzové elegance 2/3

Tenorsaxofon svým rozsahem odpovídá poloze mužského hlasu; snad žádný světový tenorsaxofonista nedosahuje barevné rozmanitosti a dynamického rozpětí zvuku Stana Getze.

Během sól stával v koncentraci jako socha. Ukázal to i při svém vystoupení v Praze, v roce 1978. Během prvních dvou témat se rozehrával, fotografoval mezitím poutače na pódiu Lucerny: „Meždunarodnyj džazovyj festival…“ Pak skupina hrající pouze v dynamice šepotu, s kontrabasistou Mikem Richmondem a „černobílou“ rytmikou odhalila všechny své možnosti. Pokud Getz nesóloval, hypnotizoval kolegy s tenorsaxofonem opřeným o stojan.

Getzovu vždycky suverénní hru charakterizuje architektonicky vybroušená elegance, vzdušná lehkost, zároveň vzrušené dramatické napětí, krása nevšední melodie. Od konce let čtyřicátých byl pasován na lyrika, uměl však také „vařit“ a v poslední dvojdiskové nahrávce z kodaňského jazzklubu Montmartre People Time (1991) prokázal spontánní vřelost a vysokou energičnost. Tamtéž s klavíristkou Joanne Brackeen slavil svoje padesátiny (dvojalbum Getz Gold), a pak s Kenny Barronem i šedesátiny.

Nejpozoruhodnější ale, ve vší úctě ke jmenovaným mistrovským nahrávkám, je znovu živý, definitivně poslední dvojdisk duet s klavíristou K. Barronem, People Time. Z tohoto vrcholu bude čerpat třetí, závěrečná část cyklu Jazzissimo věnovaného Stanu Getzovi.

02999317.jpeg

V této, druhé části máte možnost vyslechnout neuvěřitelné sessiony, které vymyslel jazzový impresário č.1 : Norman Granz. Propojil Stana Getze s fenomenálním trombonistou Jay Jay Johnsonem a jako rytmiku přizval do Chicaga a Los Angeles bájnou sestavu s klavíristou Oscarem Petersonem, kytaristou Herbem Ellisem, kontrabasistou Ray Brownem a za bicí si odskočil Connie Kay ze skupiny The Modern jazz Quartet. Kdo záznam z prehistorie roku 1957 neuslyší, neuvěří této jazzové magii!

Stan Getz & Kenny Barron nikoliv v klubu Monmartre: