Jazzissimo: Stan Getz, tenorsaxofonista jazzové elegance (1/3)

Jedinečné sólo ve skladbě Early Autumn předznamenalo Stana Getze na celou epochu jako čelného představitele stylu cool jazz. Navenek chladného, ve skutečnosti rafinovaně smyslného jazzu. Ve „stáji“ Jazz At The Philharmonic mecenášského producenta Normana Granzinského, hrával s Dizzym Gillespiem, Royem Eldridgem, Colemanem Hawkinesem, přitom rozvíjel bezvibrátový způsob hry velkého kolegy Lestera Younga.

V roce 1962 Charlie Byrd se svou španělskou kytarou Getze přizval k albovému projektu Jazz Samba. Stan přišel, zahrál a získal za tuto nahrávku svou první Grammy. Byrd se pak marně a ostudně pokusil soudní cestou získat cenu na svou adresu. Getz po tomto komerčním úspěchu nahrál sérii úspěšných alb s brazilským zpívajícím kytaristou Joao Gilbertem a také s jeho tehdejší ženou Astrud. Jejich hit The Girl Of Ipanema dostal další Grammy. Stan Getz pak založil další kvartet, vždycky sestavený ze znamenitých sólistů. Dokonce vystupoval i s největším šlechticem jazzového klavíru, s Billem Evansem.

A pak přizval ke spolupráci píseckého rodáka, kontrabasistu Jiřího George Mráze (nar. 1944). Podle dopisu, který měl Karel Velebný, Getz pro Mráze poslal dva vozy Rolls Royce (jeden pro umělce, druhý pro nástroj). Getz patřil k několika jazzovým multimilionářům. K bazénu, kde trio (klavírista Kenny Barron a bubeník Victor Lewis) zkoušelo, poprvé přišel s tenorsaxofonem nahý. Tato okolnost však není podstatná; Stan se totiž v Adamově rouše přidal k muzikantskému rozhovoru s takovou přesvědčivostí, že nikomu z přítomných tato neobvyklost nevadila. Kromě toho při jeho nevojenské výšce a s tenorsaxofonem, prý stejně zepředu nic vidět nebylo.

Hlásil se k melodické stylistice své generace: k tenorsaxofonistům Alu Cohnovi a Zootu Simsovi. Přitom od počátku měl svůj snadno rozpoznatelný způsob frázování a původní práci s tónem. Zaslouženě získal přezdívku The Sound.