Jazzissimo: Gerry Mulligan – Zásadně žhavě & cool (1/3)

16. leden 2014

Může zrzavý, pihovatý dlouhán hrát na těžkopádný barytonsaxofon mrštný jazz vrcholné světové úrovně? Odpověď na tuto otázku dává příklad Gerryho Mulligana (1927-1996). Barytonsaxofonu vdechl obratnost klarinetu, štiky bigbandu.

Prvním milníkem jeho hudební cesty byla spolupráce s Milesem Davisem na jeho stylotvorném albu Birth of the Cool (1949/50). Sám pro zmíněný projekt zkomponoval skladby Rocker, Venus de Milo, Jeru (podle přezdívky, kterou mu dal M.Davis) a spolu s Gilem Evansem se zde uvedl jako aranžér.

Počátkem padesátých let získal popularitu hvězdy v kvartetu se zpívajícím trumpetistou Chetem Bakerem. Po narkomanské epizodě, z níž se vymanil v roce 1953, sestavoval skupiny a bigbandy s nejpřednějšími jazzovými sólisty. Byl nekompromisní, ale otevřený, rezervovaný, přitom vášnivý, stejně zlostný jako vřelý, hudbou posedlý Ir, který poznal, že jazz je nejlepší způsob, jak vystihnout americký sen a stát se občanem světa.

Nějaký publicista jednou tvrdil, že nejlepší jazzoví muzikanti jsou černoši, Židé nebo Italové. K tomu Gerry Mulligan stručně podotknul, že všichni jazzmani patří pod jediný jmenovatel: do kategorie individualistů…

Gerald Joseph Mulligan nijak nemohl ovlivnit fakt, že se narodil 6.dubna 1927 v New Yorku v irské ultrakatolické rodině. Sám se však brzy z tohoto prostředí vymanil, a to svou hudbou, která je totiž opravdovou školou svobody.

V sedmi letech skládal písničky a osobně zasílal žádost o copyright na stránce, vytržené ze školního sešitu. Sám se učil hrát na klavír. Později bral hodiny klarinetu.

03041056.jpeg

V sedmnácti letech už hrál ve swingovém orchestru. Dostal padáka pro příliš modernistický styl. Gerry s nadšením poslouchal big band Billyho Eckstina, kde sóloval tehdy mladý Charlie Parker. Podlehl okouzlení jemnými harmonickými nuancemi be-bopu a začal hrát v orchestru Gene Krupy. Dlouhán, samá ruka, samá noha, rozhýbaný za slavným hráčem na bicí (za Krupou). Pro Krupu skládal opravdový hit Disc Jockey Jump. Přesto mu ale měl za zlé jeho nepokrytě kšeftovní zájmy.

Ve dvaceti letech se stal členem avantgardnějšího big bandu. Setkal se tam s dodnes aktivním altsaxofonistou Lee Konitzem a s orchestrátorem Gilem Evansem, ten ho představil Milesu Davisovi. Společně formulovali zbrusu nový jazzový styl „cool“. Stylotvorné album Birth of the Cool tehdy zaujalo hlavně odbornou kritiku a mladší jazzofily. Odtud pramení fenomén pojmu cool, který dostal celosvětová křídla až po více než čtyřiceti letech.

V roce 1952 se usadil na Západním pobřeží. S trumpetistou Chetem Bakerem tam založil kvarteto bez klavíru, vytvořil tak model komorního „west coastu“. Mulligan vyspěl ve fascinujícího virtuóza barytonsaxofonu. Jeho styl, melodický a elegantní, propojil generace. Na úspěšnou spolupráci s Chetem Bakerem, po pěti letech navázal kvartetem s trumpetistou Artem Farmerem.

Nezapomenutelné je jejich bezklavírní album What Is There To Say?. A právě úvodní mulliganovské Jazzissimo z něho bude vydatně čerpat.

Gerry Mulligan & Art Farmer Quartet v Římě 1959:

autor: Petr Zvoníček
Spustit audio