Jaroslav Ježek: 120 let od narození skladatele, který propojil jazz s českou modernou

Ježek však nebyl jen autorem písní jako Tmavomodrý svět, Život je jen náhoda nebo Nebe na zemi. Ve své koncertní tvorbě spojoval podněty evropské hudební moderny s jazzem a jazzovou taneční hudbu naopak obohacoval postupy vážné hudby. Jeho kariéru ukončila emigrace před nacismem a předčasná smrt v New Yorku: bylo mu pouhých 35 let.

Jaroslav Ježek vyrůstal s vážným zrakovým a později i sluchovým handicapem. První hudební vzdělání získal v Ústavu pro výchovu zrakově postižených na Hradčanech a od roku 1924 studoval skladbu na pražské konzervatoři u Karla Boleslava Jiráka. Na mistrovské škole jej vedl Josef Suk. Už jeho absolventský Klavírní koncert z roku 1927 obsahoval prvky jazzové taneční hudby.

Během pobytu v Paříži na přelomu let 1927 a 1928 se setkal s tamním hudebním životem a poprvé slyšel živý jazz v podání černošských hudebníků; přitahovala ho hudba Erica Satieho, Daria Milhauda, Igora Stravinského a zejména Gershwinova Rhapsody in Blue. Po návratu se spojil s Voskovcem a Werichem a během následujícího desetiletí vytvořili jednu z určujících podob českého meziválečného divadla a populární hudby. Vedle písní, scénické a filmové hudby přitom Ježek nepřestal komponovat koncertní díla – klavírní, komorní ani orchestrální.

Milníky umělecké dráhy Jaroslava Ježka

1924 – Studium skladby na pražské konzervatoři
Po předchozím hudebním vzdělávání nastoupil Ježek na pražskou konzervatoř, kde v letech 1924–1927 studoval kompozici u Karla Boleslava Jiráka. Klavír pak na konzervatoři studoval u Albína Šímy a na mistrovské škole jej v letech 1927–1929 vedl ve skladbě Josef Suk.

1927 – Klavírní koncert a vstup jazzu do koncertní tvorby
Ježkovou absolventskou prací byl Koncert pro klavír a orchestr. Česká filharmonie jej uvedla 23. června 1927 pod taktovkou Karla Boleslava Jiráka, sólový part hrál Václav Holzknecht. Už v této skladbě Ježek pracoval s prvky jazzové taneční hudby.

1927–1928 – Paříž a přímé setkání s jazzem
Od prosince 1927 do června 1928 pobýval Ježek díky stipendiu v Paříži. Sledoval tam moderní hudbu a poprvé slyšel živý jazz v podání černošských hudebníků. Z evropských skladatelů jej zaujali například Erik Satie a Darius Milhaud, silný dojem na něj udělala také Gershwinova Rhapsody in Blue.

1928–1929 – Začíná éra V+W+J
Ježek spolupracoval s Osvobozeným divadlem už od roku 1927, zásadní se však stalo spojení s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. Pro jejich Premiéru Skafandr vytvořil mimo jiné foxtrot Tři strážníci. Premiéra inscenace se konala 12. března 1929. Od této hry až do uzavření Osvobozeného divadla v listopadu 1938 byla jejich spolupráce prakticky nepřetržitá.

1930 – Tmavomodrý svět
Blues Tmavomodrý svět se objevilo v revui Ostrov Dynamit a stalo se jednou z Ježkových nejznámějších skladeb. Český hudební slovník jej označuje za Ježkovu „hudební vizitku“. Spolupráce V+W+J přitom často neprobíhala tradičním způsobem „hotový text – zhudebnění“: Ježek nezřídka nejprve improvizoval nebo přinesl hudební nápad a Voskovec s Werichem na něj vytvořili text.

1930–1931 – Bugatti Step
Jedním z nejslavnějších Ježkových instrumentálních čísel se stal Bugatti Step. Vznikl jako předehra k revui Don Juan & Comp. a na gramofonovou desku byl nahrán už v roce 1930. Ježek v něm převedl rytmus a energii moderní doby do skladby, která se pohybuje mezi jazzem, taneční hudbou a koncertním kusem.

1931–1934 – Vedle divadla vzniká významná koncertní tvorba
Ježek se ani během intenzivní práce pro Osvobozené divadlo nevzdal vážné hudby. V roce 1931 vznikl Dechový kvintet, roku 1932 první Smyčcový kvartet, roku 1933 Sonáta pro housle a klavír a v roce 1934 Duo pro dvoje housle. Jeho houslová sonáta byla v roce 1934 uvedena na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu ve Florencii.

První polovina 30. let – Od poetiky a humoru k politické satiře
Hudba Ježka doprovázela proměnu tvorby Voskovce a Wericha. Vedle lyrických a komických písní vznikala hudba k inscenacím, které stále otevřeněji reagovaly na sociální problémy a nástup fašismu. Patří sem například Osel a stín, Kat a blázen nebo pozdější Balada z hadrů. Ježkova hudba přitom nebyla pouhým doprovodem: písně a instrumentální čísla tvořily podstatnou součást dramatické stavby Osvobozeného divadla.

1935–1937 – Hej rup, David a Goliáš, Nebe na zemi a další písně
S rostoucím politickým napětím se tvorba trojice stále výrazněji obracela proti fašismu a na obranu demokratických hodnot. Z této etapy pocházejí mimo jiné Proti větru, David a Goliáš, Hej rup, Nebe na zemi nebo Svět patří nám. Ježek současně vedl orchestr Osvobozeného divadla, který postupně rozšířil z přibližně deseti na osmnáct hudebníků. Dirigentskou zkušenost v něm získával také budoucí šéf České filharmonie Karel Ančerl.

1936 – Symfonická báseň
Vedle divadelní tvorby vznikla Ježkova Symfonická báseň, kterou 25. března 1936 v Praze premiéroval orchestr FOK. Je to další doklad toho, že paralelně s mimořádně populární tvorbou pro Osvobozené divadlo pokračoval Ježek v samostatné koncertní skladatelské dráze.

1938 – Konec Osvobozeného divadla
Spolupráce Ježka s Voskovcem a Werichem v předválečné Praze skončila v listopadu 1938 uzavřením Osvobozeného divadla. V jeho posledních letech se politická a protifašistická satira trojice stávala stále ostřejší. Za desetiletí spolupráce vytvořil Ježek hudbu k řadě divadelních her a společně pracovali také na filmech.

1939 – Emigrace do Spojených států
V lednu 1939 Ježek spolu s Voskovcem a Werichem emigroval do USA. Už 9. března společně úspěšně vystoupili na krajanském večeru v New Yorku a následovala další vystoupení, podmínky amerického prostředí však neumožnily pokračovat v jejich spolupráci stejným způsobem jako v Praze.

1940–1941 – Klavírní sonáta a poslední tvůrčí období
V New Yorku se Ježek živil mimo jiné výukou klavíru, vedl československý mužský pěvecký sbor a později ženský Zpěvokol. Současně pokračoval v komponování. Jeho nejvýznamnějším dílem z amerického období je Sonáta pro klavír, vznikající v letech 1940–1941. Z roku 1941 pochází také píseň Vítězné V na text Jiřího Voskovce, Jana Wericha a Adolfa Hoffmeistera.

1. ledna 1942 – Předčasný konec
Jaroslav Ježek zemřel 1. ledna 1942 v New Yorku ve věku 35 let. Jeho život dlouhodobě komplikovaly vážné zdravotní problémy, vedle poruch zraku a sluchu také vrozené onemocnění ledvin. Za necelých čtrnáct let profesionální skladatelské dráhy po sobě zanechal hudbu, která překročila hranice mezi jazzem, populární písní, divadlem a moderní koncertní tvorbou.