Jaromír Šavrda: Vězeň č. 1260 (1/8)

„A co, prosím vás, ta Charta 77 vlastně chce?“ Četba na pokračování z autobiografického románu ostravského disidenta a chartisty. On-line k poslechu do pátku 27. ledna 2017.

Příběh Jaromíra Šavrdy je tím silnější, že se odehrál v kulisách silně prorežimního Ostravska. „Paní Šavrdová, z Ostravy nikdy Prahu neuděláte,“ vzpomínala často Dolores Šavrdová na slova příslušníků ostravské Státní bezpečnosti při nespočetných výsleších a domovních prohlídkách.

Web Hry a četba nabízí mluvené slovo zdarma on-line ještě týden po odvysílání. Audioknihy nejde stáhnout.

Jaromír Šavrda po studiích na FF UK pracoval jako osvětový pracovník v Jilemnici, od podzimu 1957 pak v Ostravě nejprve jako knihovník, později jako středoškolský učitel. Roku 1963 se stal spisovatelem z povolání. Od dubna 1968 působil v redakci krajského deníku KSČ Nová svoboda a v srpnových dnech spolupracoval na vydávání ostravských Spojených deníků. Na jaře 1969 dostal výpověď a přešel do redakce Moravskoslezského týdne, jehož vydávání však bylo v říjnu zastaveno. Šavrda, který tehdy dálkově studoval na Právnické fakultě UK (ze studia byl vyloučen těsně před promocí roku 1972), se stal vedoucím právního a personálního oddělení v ostravském nakladatelství Puls. Po jeho zániku pracoval jako skladník v Geologickém průzkumu, ale v roce 1975 musel kvůli těžkému onemocnění ledvin pracovní poměr ukončit a odejít do invalidního důchodu.

Poprvé byl Jaromír Šavrda zatčen v roce 1978, tedy v době, kdy už bojoval s vážnou nemocí. Dostal dva a půl roku za opisování knih pro edici Libri prohibiti - právě tady je původ jména knihovny Jiřího Gruntoráda, Šavrdova přítele - a za přechovávání nepovolených tiskovin. Mezi čtrnácti tituly, o kterých se které žaloba zmiňovala, byly například Úsměvy Jana Masaryka, Kacířské eseje o filozofii dějin Jana Patočky, Solženicynovo souostroví Gulag, Švandrlíkovi Černí baroni, ale i povídky Šimka a Grossmana. Když si Jaromír Šavrda svůj trest odpykal, podepsal Chartu 77 a za osmnáct měsíců šel do vězení znovu. Tentokrát na pětadvacet měsíců za pobuřování a přechovávání nepovolených tiskovin zamířil jako recidivista rovnou do II. nápravné skupiny.

Na svobodu se vrací s těžce podlomeným zdravím, lehčí o téměř dvacet kilogramů. O svým vězeňských zážitcích podává svědectví v autobiografickém románu Vězeň č. 1260. Listopadu 1989 se Jaromír Šavrda nedožil, zemřel 2. května 1988.

Byl jedním z nejdůležitějších lidí, kteří se na Moravě zabývali samizdatem, přesto se o něm Ostravané dovídají až ve chvíli, kdy do Ostravy přijíždí nově zvolený prezident Václav Havel a jeho první kroky vedou k jeho hrobu.


Čte: David Viktora

Autor: Jaromír Šavrda Připravil: Marek PivovarRežie: Simona Nyitraiová

Natočeno v Ostravě.

Čtěte také: Všechna dostupná díla na webu Hry a četba

Spustit audio
autor: Tvůrčí skupina Drama a literatura