Janáčkova Bystrouška se vrací do pražského Národního divadla. S elegancí dvacátých let

Leoš Janáček vyhledával celý život netradiční náměty, a tak se okamžitě zamiloval do humoristického románu Rudolfa Těsnohlídka, ve kterém vedle lidí vystupovala i zvířata. Právě prostupování lidského a zvířecího světa mu umožnilo položit v opeře otázku, kdo je vlastně lidštější a kdo zvířečtější.

„Janáček v tom libretu jasně chce použít zvířecí svět k tomu, aby ukázal, že ten lidský by mohl být jaksi čistší, uspořádanější a rovnější,“ poznamenal režisér inscenace Ondřej Havelka.

Operu s orchestrem a sólisty nastudoval dirigent Robert Jindra. Podle něj je míšení lidského a zvířecího prvku nejen myšlenkovým základem Janáčkova libreta, ale i jeho hudby.

„Mně se na Lišce Bystroušce patrně nejvíc líbí a fascinuje mě, jakým způsobem on ty jednotlivé obrazy hudebně rozlišuje,“ uvedl Jindra, který dílo označil za zásadní mezník v Janáčkově operní tvorbě.

Slečna s ocasem na zadku

Režisér Ondřej Havelka zvolil společně se scénografem Martinem Černým a výtvarnicí Kateřinou Štefkovou zajímavý výtvarný klíč, který inscenaci zasazuje do dvacátých let dvacátého století. Žádné lišky ani jiných zvířat se však diváci v jejich tradiční podobě na scéně nedočkají.

„Liška je taková elegantní slečna, která má prostě jenom na zadku ocas. Vlastně všechny ty zvířecí kostýmy jsou dělané metaforicky,“ popsal Havelka.

Robert Jindra|foto: Martin Popelář

V roli Bystroušky se na scéně Národního divadla představí slovenská operní pěvkyně Lenka Máčiková. I když se velmi se těší, je to prý pro ni zároveň velká výzva.

„Je to zodpovědnost pro mě jako Slovenku zpívat hlavní roli lišky, a hlavně v Národním divadle, v této krásné kapličce. Je to pro mě opravdu velká čest, doufám, že diváky nezklamu,“ podotkla Máčiková.

Opera Národního divadla uvede premiéru Lišky Bystroušky ve čtvrtek 20. března. Po boku Lenky Máčikové se objeví například Svatopluk Sem v roli revírníka nebo Luděk Vele v roli jezevce.