Jana Rush natočila intenzivní deníkovou desku, která ukazuje cestu z deprese

7. září 2021

Aktuální album chicagské producentky Jany Rush se sice obejde bez vokálů a beze slov, přesto ale mluví zřetelným jazykem. Pomocí jednoho konkrétního příběhu popisuje specifika světa, ve kterém se spojuje sociální nerovnost a psychické potíže s kreativitou a odvahou vytáhnout na světlo ty nejhlubší emoce.

Chicagská producentka Jana Rush už od dětství usínala s uchem přilepeným na rádiu a noc co noc vstřebávala tehdy aktuální hudební trendy tak intenzivně, až nakonec sama skončila jako rádiová DJka – a to už v deseti letech. V polovině devadesátých let jako teenagerka pomalu pronikala do tehdy rostoucí footworkové a jukové scény a na koleně komponovala tracky vycházející z techna, acid housu nebo jungle. Osobní a finanční situace ji ale donutila načas se vzdát hudby a živit se jako chemička, záchranářka nebo hasička.

Znovu se vrátila na konci minulé dekády. Juke mezitím vyrostl z lokálního tanečního a hudebního subžánru v celosvětový fenomén a o frenetických beatech a nahrubo nasekaných vokálních samplech se s nadšením referovalo ve všech velkých hudebních médiích. Jana Rush ale nikdy do jukové scény nezapadla. Na aktuální desce Painful Enlightment sice využívá některé žánrové postupy, ještě víc jich ale ohýbá a boří.

Ve výsledku tak předkládá dobrodružné, emočně intenzivní a v něčem bolestně upřímné album, které na základech z juku, jazzu a improvizace staví podrobný deníkový záznam stavů, kterými procházela v posledních letech: mapuje depresi a sebevražedné myšlenky, zároveň ale přináší naději podepíranou kreativitou.

Spustit audio

Související