Jana Divišová, Renée Nachtigallová a Jan Chalupecký o pražském přírodním divadle v Šárce

03167667.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03167667.jpeg

Šárku známe ze Starých pověstí českých jako krásnou leč výbojnou dívku, která se proslavila svými statečnými činy v Dívčí válce, i když použila malou lest, jíž pak hořce litovala. Pražská Divoká Šárka je rovněž romantická přírodní scenérie, kam chodíme na nedělní procházky a obdivujeme rozeklané skály, strmící do výše. Ale málokdo si už spojí Šárku s divadlem, kam by šel za operou.

Přesto je tu více než stoletá tradice přírodní scény, kde kdysi před první světovou válkou a krátce po ní zpívali Ema Destinnová, Emil Pollert, Otakar Mařák a mnozí další, jezdilo se sem buštěhradskou železniční dráhou z Prahy – Buben do Liboce a hrály se tu zpěvohry i činohry (naposledy v roce 1922).

Novodobá kapitola těchto divadelních slavností se počala psát v roce 2005, kdy inscenační tým Jany Divišové, Renée Nachtigallové, Jana Skalického, Pavla Šmoka a dnes už zesnulého mladého dirigenta Františka Preislera za odborné spolupráce Taťány Součkové uvedl o první zářijové sobotě Smetanovu Prodanou nevěstu. Úspěch byl obrovský, vše se příštího roku opakovalo a během devíti následujících let můžeme už hovořit o slavné novodobé tradici přírodního divadla v Šárce, kam každoročně zavítá několik tisíc diváků.

Kromě zmíněné ryze národní opery se tu objevily inscenace Dvořákova Jakobína, Rusalky, Smetanovy Libuše, Dalibora a Hubičky. Na letošek se chystá Dvořákova pohádka Čert a Káča. S iniciátorkami tohoto sympatického, leč v mnohém ohledu riskantního podniku, závislého na vrtoších zářijového počasí, Janou Divišovou a Renée Nachtigallovou jsme se sešli v pátek 1. srpna u rozhlasového mikrofonu Telefonotéky a nápadité dámy, které se nebojí, jak je z letos uváděného titulu patrné, ani čerta, vám rády odpověděly, třeba jak do tohoto prostoru přilákat na 14 tisíc malých i velkých diváků, což je průměrná každoroční návštěvnost šáreckých představení.