Jan Werich věděl, že tvoří pro budoucnost. A nemýlil se

Čtěte také

Nikdy nic nikdo nemá, zpíval Jan Werich. Dramatik, herec, spisovatel se narodil před 120 lety

Jak dodává, Werich si byl dobře vědom toho, že skrze mikrofon tvoří hodnoty pro budoucnost. A budoucnost to potvrdila. „Jeho výjimečnost vycházela z toho, co všechno – ať už jako autor nebo interpret – dokázal za první republiky v Osvobozeném divadle. Jasně, měl zajímavý hlas, a jakýkoliv text interpretoval s obrovským entuziasmem, ale za tím vším bylo právě Osvobozené divadlo,“ upřesňuje režisérka.

Jedinečné dokumenty doby i neznámé historky ze života

Navíc se díky gramofonovým záznamům dochovalo množství částečných záznamů z divadelních představení, protihitlerovská vysílání z Ameriky s často aktualizovanými písničkami, originálně zazpívaných písní (třeba i s prvotřídními jazzovými orchestry), dále literárních textů – jak Werichových, tak i jiných autorů, a taky osobitých převyprávění vlastních vzpomínek. Dva Supraphonem vydané záznamy – Táto, povídej a Italské prázdniny – patří podle Nadi Dvorské k tomu nejdůležitějšímu, co u nás kdy v oblasti mluveného slova vyšlo. „Werich tu líčí i takové záležitosti, o kterých jsme do té doby neměli ponětí,“ dokazuje své tvrzení.

Jan Werich v roce 1969|foto:Jovan Dezort, ČTK

Dvě hlavy splynuly v jednu

Vedle původních autentických nahrávek z let 1929–1938 jsou důležité a cenné i amatérské nahrávky dvou rozhovorů Jana Wericha s Jiřím Voskovcem (1971 a 1974). „Je to báječné zachycení kontaktu dvou lidí, kteří si i po letech pořád ohromně rozumí. Jako by jejich myšlenky a povídání vycházely jenom z jedné hlavy,“ soudí Dvorská.

Chvála problémů. A Josefa Cincibuse

Do zvukového studia se Jan Werich uchyloval často ve chvílích, kdy měl problémy s režimem a nemohl se věnovat divadlu a filmu tak, jak by chtěl a měl. České kinematografii a českému divadlu to samozřejmě nepřejeme, na druhou stranu ale v takových okamžicích vznikaly jedinečné zvukové nahrávky. Třeba v zásadě kompletní převyprávění Osudů dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška.

Jan Werich|foto: Archiv ČRo

S touhle nabídkou přišel režisér, původně rozhlasový reportér Josef Cincibus, a budiž mu za to věčná sláva. „Tady byl Werich naprosto svobodný. Navíc se před nahráváním vždycky dobře najedl, byl pak skvěle naložen, a z těch nahrávek je to znát,“ vysvětluje supraphonská producentka. Sama začátkem 90. let minulého století nahrávky Švejka uspořádala. Werich totiž slavnou knihu nahrával na přeskáčku, vždycky podle toho, na jaké kapitoly měl zrovna chuť. I desky se Švejkem tak vycházely na přeskáčku. „Byla to fuška, ale povedlo se,“ usmívá se Naďa Dvorská, která se s Janem Werichem znala osobně. Pro pobavení pak přidává milou vzpomínku na jedno ze svých setkání s jedinečným umělcem a lidovým filosofem. „Jela jsem se svojí mámou autem. Máma měla nastoupit do Divadla ABC, ale nenastoupila, a šla do ND. Nicméně když jsme na křižovatce potkali Jana Wericha, tak jí do okénka řekl: Ahoj hérendo!“ Což se jdá brát jako pochvala. A pochvala od Wericha určitě potěší.