Jan Sojka: Přemalovat pot. Vzpomínkovou modlitbu za mrtvého otce čte Václav Neužil

Jan Sojka (*1973), básníka prozaik, ve své skladbě Přemalovat pot otevírá téma otcovství, smrti i bolestného dědictví rodinných vztahů. Ve čtyřdílné kompozici sledujeme postupné variace na větu „Můj otec byl...“, přičemž každá část zpochybňuje jinou vlastnost – velikost, sílu, statečnost a moudrost. Otec se tak stává postavou ambivalentní, lidsky křehkou, někdy tvrdou, jindy slabou, a především zcela nesentimentálně vykreslenou.

Synovský hlas střídá bolestnou vzpomínku, úzkostné sebezkoumání a úsilí obstát ve vlastní roli otce. Do textu pronikají obrazy deště, opuštěného bytu, pohřebních hostů i drobných rodinných situací, které se vrství a skládají do živého portrétu jednoho života i jeho doznívání. Jazyk je přímočarý, syrový, bez snahy o zkrášlení, o to však naléhavější a čtenářsky působivější.

Přemalovat pot je básnickou zpovědí o konci jedné generace, o nejistotě té další a o věčném zápase mezi slabostí a odpovědností. Sojka v ní neskrývá selhání, neidealizuje, ale právě svou otevřeností a pravdivostí vtahuje do textu každého, kdo někdy poznal otcovu autoritu i lidskou křehkost.