Jan Němec: Masaryk o mistrovství světa v atletice

Server Seznam Zprávy svůj online přenos vybavil mezititulky, které i zpětně dokládají váhu události: Těším se, říká historik. – Obálka už je připravená. – Prezident dopis nakonec číst nebude. – Nervozita roste. – Masaryk byl živý člověk, měl své chyby, prohlásil Petr Pavel. – Je nutné žít čestně, řekl prapravnuk. – Masaryk ještě čtyři roky před smrtí jezdil na koni. – Nic necitlivého by tam být nemělo, řekl archivář. – Dochází k rozbalení obálky. – Historička si vzala špatné brýle. – Lidé se bojí smrti, napsal Masaryk. – Dopis se vrátil do archivu.

Čtěte také

Jan Němec: Hacknout hormony

Slovy Emila Hakla, byla to skutečná událost. Ne náhodou nás na ni média připravovala několik týdnů předem. Kromě toho, že se lidé bojí smrti, Masaryk uvedl, že Andrej Hlinka byl hlupák a že pokud jsou lidé nevzdělaní a hloupí, nedá se toho pro ně moc udělat. Dopis byl prezentovaný jako Masarykova poslední slova, ale to se nepotvrdilo. Ostatně nebyl to ani dopis, jen záznam, který pořídil prezidentův syn Jan Masaryk zřejmě už v roce 1934.  

Jediný způsob, jak ten spektákl vydržet, bylo představovat si, že je to celé umělecká performance. Skupina mladých divadelníků z katedry alternativního divadla pražské DAMU se předem domluvila s Masarykovou pravnučkou Charlottou Kotíkovou a prapravnukem Tomáše Kotíkem.

Čtěte také

Jan Němec: Letní kina

Datum otevření obálky určil tajemník Jana Masaryka Antonín Sum s dvacetiletým předstihem, bylo tedy dost času vymyslet, jak tuto příležitost nějak smysluplně využít. S předstihem několika dní se studentům podařilo zmocnit se skutečného dopisu. Přečetli si, že lidé se bojí smrti, zasmáli se, dopis zmačkali, zapálili a hodili do Vltavy.

Pak přišla ta těžší část – vymyslet, co do obálky dát místo původních Masarykových slov. Odebrali se do kavárny Skautského institutu, objednali si víno, zapálili cigarety a začali rokovat. Hravější křídlo mělo za to, že Masaryk by za přítomnosti prezidenta Petra Pavla, historičky Dagmar Hájkové a moderátora Jana Pokorného měl okomentovat výsledky hodu oštěpem z atletického mistrovství světa. Problém však spočíval v tom, že se nevědělo, jak závod dopadne, upřímně řečeno, jméno trinidadského oštěpaře Keshorna Walcotta nikomu nic neříkalo.

Čtěte také

Jan Němec: Borges a Bergoglio

A to byla voda na mlýn politického křídla. U stolu se postupně ujal názor, že Masaryk by měl odsoudit destrukci Gazy. Necháme tatíčka napsat „from river to the sea“, rozohnil se největší radikál z ročníku. Jeho spolužačka v červených brýlích s tlustými obroučkami ovšem z batůžku vytáhla malou knížečku, Adania Shibli, Podružný detail, stálo na obálce.

Prý to právě vyšlo a prý je to hezký, teda jestli něco takovýho může být hezký, spíš ne, protože to je o tom, jak izraelští vojáci znásilnili a pak zabili beduínku. Je toho názoru, řekla, že Masaryk by se měl vyslovit proti patriarchátu, tím se totiž zároveň vymezí vůči Netanjahuovi, Trumpovi a Putinovi. Koho dnes zajímá Andrej Hlinka, shodli se všichni. Staří hlupáci ať ustoupí mladým hlupákům, uzavřel ten, co zrovna četl Směšné lásky a navíc byl ještě zamilován.

A tak se to i stalo. Historička Dagmar Hájková měla za to, že si vzala špatné brýle, ale viděla dobře. Lidé se bojí smrti, pravil tatíček Masaryk, ale tož, víc by se měli bát toho, aby nezavírali oči nad smrtí druhých. Proč si myslíte, že na rozdíl od Tokia žádný přímý přenos z Gazy hned tak neuvidíte?