Jan Kerbr: Opravdu dobré divadlo nemůže být apolitické

Divadelní kritik a dramaturg Jak Kerbr sice na Univerzitě Karlově vystudoval filozofii a sociologii a o divadle začal psát až po třicítce, jeho fanouškem byl ale odmala.

„Pocházím z Vysočiny, kam dojíždělo jihlavské Horácké divadlo. Jako kluk jsem jim pomáhal nosit kulisy,“ popisuje iniciační momenty ve Vizitce. Později se amatérskému divadlu věnoval aktivně.

Pokud vím, tak každý, kdo o divadlu píše, si ho taky někdy zkusil. Ať už jako herec, dramaturg nebo scénograf.

K psaní ho přivedl divadelní publicista a teoretik Karel Král, šéfredaktor časopisu Svět a divadlo. Úplně první kritika Kerbrovi vyšla na Slovensku v časopise Film a divadlo v překladu do slovenštiny. Hodnotil tenkrát inscenaci Aucassin a Nicoletta z Realistického divadla v režii Karla Kříže. 

V současné době je fanouškem poetiky Divadla Na zábradlí, Činoherního klubu nebo brněnské Husy na provázku, dlouhodobě měl rád Divadlo za branou Otmara Krejči. Z českých režisérů obdivuje Jana Nebeského, jehož invence je podle jeho slov stále velmi silná. Sám sebe počítá mezi kritiky, kteří se snaží tvůrcům porozumět. „Z představení jsem odešel asi dvakrát v životě, ale pak jsem o té inscenaci samozřejmě nepsal ani se k ní nijak nevyjadřoval,” říká.

Čtěte také

Marek Němec: V plenéru může člověk tak trochu povolit knoflík

Na otázku, zda může být dobré divadlo apolitické, Jan Kerbr odpovídá: „V podstatě nemůže. Jistě se dá dělat levnější zábava na vkusné úrovni, ale nikdy to nebude divadlo, které by šlo do vysokých pater. Na druhou stranu, politika z toho nesmí čouhat prvoplánově, pak to často nebývá estetické.”

S plzeňským Mezinárodním festivalem Divadlo je spjatý od jeho počátků v devadesátých letech, o dramatrugii momentálně rozhoduje s Kamilou Černou, Jitkou Sloupovou, Dorou Viceníkovou a Michalem Zahálkou. Posluchače Vizitky pozval na inscenace Hymnus na lásku o prosbě o toleranci, Jiní lidé o životě v současné Varšavě anebo na magické představení Sternenhoch s hudbou od Ivana Achera.