Jan Kačer

27. říjen 2008

V pondělí byl hostem Dopoledního Radiožurnálu herec a režisér Jan Kačer. Proč dnes kvůli své dlouholeté manželce, herečce Nině Divíškové, cítí satisfakci? Jak vzpomíná na šedesátý osmý rok, který trávil v Norsku? A má podle něj něco společného politika a kultura? V úterý 28. října bude hostem spisovatel, publicista a scenárista Zdeněk Mahler.

Jan Kačer usedl ve studiu Dopoledního Radiožurnálu jen několik dní poté, co v něm s Lucií Výbornou rovněž coby Host Radiožurnálu seděla i jeho dlouholetá manželka, herečka Nina Divíšková. Herečka, kterou chtěli vyhodit ze školy, protože nemohla hrát Annu proletářku, a která se na herecké výsluní dostávala postupně. "Cítím dnes satisfakci," poznamenává Jan Kačer. "Celý život na mě mnoho lidí koukalo divně, že já jsem slavný a ženu moc slavnou nemám. Jestli bych ji náhodou neměl vyměnit. Divadelní život je stejně povrchní jako civilní život, nedělejte si o něm žádné iluze. Přátelství se přiklání k tomu, kdo je zrovna nahoře."

Mezi desátou a jedenáctou hodinou zaznívaly ze studia Radiožurnálu i vzpomínky - například na rok 1968. Ten Jan Kačer trávil pracovně v Norsku. Dodnes vzpomíná, jakým způsobem Norové jeho jako Čecha z okupované země vítali. "Mně se klaněli na ulici, když zjistili, že jsem Čech. Stalo se, že jsem promluvil česky a tam si pán na ulici přede mnou klekl. Šel jsem na zkoušku a měl jsem tam svačinu, deset svačin. Absolutně anonymně zabalené balíčky, české vlaječky napíchané do chleba."

Po roce 1989 se nakrátko stal poslancem Federálního shromáždění. "Šel jsem kolem reprezentačního domu a tam stáli dva studenti. Ti říkali: Hele, my sháníme ještě nějaký poslance a máme tu ještě jedno místo, my tě známe, jaký bys měl heslo, že bysme tě zvolili? A ze mě v tu chvíli vypadlo: Kreativita a tolerance. A oni na to: To ještě nemáme." Má podle Jana Kačera něco společného politika a kultura? "Do jisté míry je umělecká činnost s politikou nesrovnatelná. Jelikož politik opakuje své heslo celý život, pořád opakuje jeden blábol. Zatímco umělec musí neustále lavírovat, musí neustále nabízet nová řešení. A když politici tvrdí, že jsou jen dvě cesty, jedna do pekel, ta sociální, a druhá báječná, ta k volnému trhu, tak já se ptám: A co Beethoven? Bach?"

Mnozí v Janu Kačerovi stále vidí rytíře z Vláčilova Údolí včel. Čím byl podle něj Vláčil jako režisér tak geniální? Proč je mu nejbližší ruský pohled na svět? Jak se stalo, že se mu kdysi při pouhém zaslechnutí slova divadlo začalo chtít zvracet? Jaký má být podle něj správný režisér? A jak mu to, že je vyučeným keramikem, pomáhá při režisérské práci?

Záznam celého rozhovoru s Janem Kačerem i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.

autor: als
Spustit audio