Jan Foukal: Pořád máme důvody utíkat do lesa

3. říjen 2015

„Nechci přímo říct, že les je chrám, ale na trampu se o svojí identitě dozvíme víc než z pečlivě pěstované existence na sociálních sítích.“ Režisér Jan Foukal odpovídá v Čajovně na otázky o filmu Amerika, trampování, crossoveru mezi dokumentem a hraným filmem, ale také o natáčení na Národní třídě nebo v psychiatrické léčebně.

Amerika je hraný snímek s improvizovanými situacemi a skutečnými, tzv. sociálními herci. Karlovarský festival ho ale při světové premiéře zařadil do soutěže dokumentárních filmů. Sledujeme Honzu a Báru, česko-kanadskou dvojici a vývoj jejich vztahu k fenoménu českého trampingu i jeho dědictví. Režisér k němu není kritický, naopak – snaží se naladit na jeho odkaz. Tvrdí, že pořád máme důvody utíkat z měst do lesa – stejně jako trampové za totality.



O zdrojích poetiky filmu: „Žádnou definici jsem si dopředu nedával, ale bylo mi jasné, že půjde o nějaký okrajový cross žánr,“ říká režisér. „Improvizující tramping jsem se rozhodl uplatnit jako konstrukční princip filmu. A jsem rád, že jsem nalezl právě takový jazyk, kterým můžu vyprávět,“ tvrdí. „Na filmech mě nejvíc děsí, když jsou jeho figury nevěrohodné. V Americe jsem sám předstoupil před kameru, abych si zodpověděl nějaké otázky. A tak jsem byl klidný, že se téhle chyb nedopustím, říká v rozhovoru pro Vltavu mladý režisér, který vystupuje i jako písničkář Johannes Benz.

Při studiu na FAMU Foukal už dřív natočil například dokumentární filmy Ahoj, Babu, který se odehrává v psychiatrické léčebně a týká se možností arteterapie filmem, Poslední přednáška Egona Bondyho a The Making Of, který vznikl při natáčení filmové rekonstrukce událostí na Národní třídě roku 1989. Jako herec se objevil ve dvou snímcích své bývalé spolužačky, režisérky Jitky Rudolfové Rozkoš a Zoufalci. Tuto hereckou zkušenost ale, jak říká, při svém natáčení nijak nezužitkoval.



O debutantských chybách i hudebních inspiracích: Těžkou pasáží byla podle Foukala expozice filmu, dlouho trvalo, než se podařil najít způsob, jak režie představí postavy divákům. Je Amerika sentimentální film? „Snažil jsem se o to, říká Jan Foukal. Sentiment je podle něj součástí trampingu, který vždy unikal pryč z všednodennosti. Ve filmu Amerika ho posiluje hudební složka. Mezi hudební inspirace zařadil Jan Foukal například Nicka Cavea.

Proč nejsou hrdinové filmu Amerika víc autentičtí tím, že by byli ušmudlaní, unavení trampem? „Chtěli jsme původně natáčet se štábem na kontinuálním trampu, ale objeli jsme víc lokalit, domluvili některá setkání a nebylo to produkčně v jednom tahu realizovatelné,“ tvrdí Jan Foukal. Podmínky pro produkci filmu u HBO ale chválí. „Dostal jsem prostor natočit nezávislý film v komerční televizi. Je to tím, že se HBO snaží vymezit svou jinakostí. S Českou televizí je to nesrovnatelné v podmínkách na natáčení i v běžné komunikaci.“

autor: Pavel Sladký
Spustit audio