Jan Fingerland: Dohoda za Trumpovými zády

12. únor 2019

Ameriku možná v pátek nečeká návrat k rozpočtovému provizoriu a blbé náladě. Postarala se o to skupina kongresmanů z obou politických stran. Zbývá otázka, je to pro Donalda Trumpa dobře, nebo špatně?

Jan Fingerland: Nemocný Trump v nemocné Americe

Americký prezident Donald Trump

Že Evropa je v rozkladu je Američanům jasné už asi tři sta let. Při pohledu na situaci v tamní politice se zdá, že Spojené státy v rozkladu nejsou, protože už se rozložily.

Spojené státy mají za sebou historicky nejdelší období rozpočtového provizoria, které vedlo k omezení řady federálních vládních aktivit. Příčinou byl známý spor o to, zda nyní převážně demokratický Kongres vyčlení republikánskému prezidentovi necelých šest miliard dolarů na jeho volební trumf, pohraniční zeď.

Už v pátek má vypršet lhůta dočasného řešení, což znamená, že od soboty by statisíce zaměstnanců federálních agentur opět zůstaly doma, nevykonávaly by svou práci a nedostávaly by včas svůj plat. Žádný kompromis mezi prezidentem a demokratickými kongresmany se totiž zatím nepodařilo dojednat.

Dohoda o dohodě

Mezitím se ale skupina kongresmanů za obě strany dohodla na hrubých obrysech dohody, která by umožnila i po tomto pátku pokračovat ve financování zmíněných agentur. Podrobnosti ujednání nejsou zatím známy, a řadu otázek teprve dotáhnou do detailu experti.

Zpráva o stavu unie je už jen divadlo. Stačila by tisková zpráva, věří Američan žijící v Česku

Donald Trump při projevu o stavu unie

Americký prezident Donald Trump přednesl pravidelné poselství o stavu unie. Unie je prý silná a ekonomika roste jako nikdy předtím. Styl Trumpova vládnutí ale charakterizuje výrazně rozdělený Kongres, navzdory v proslovu zmíněným výzvám ke sjednocení národa.

V zásadě se ví, že dohoda o provizorním financování by měla zajistit stabilitu až do září, tedy období, kdy se bude jednat o rozpočtu na další rok 2019. To už se ovšem také bude schylovat k agitaci před příštími prezidentskými volbami. Také se ví, že kongresové řešení neobsahuje Trumpem požadovaných 5,7 miliardy dolarů na zeď a dokonce prý výslovně zakazuje peníze určené na zabezpečení hranic použít na stavbu bariéry podobného druhu.

Místo toho uvolňuje 1,4 miliardy dolarů na stavbu plotů toho druhu, které už léta při hranici vznikají, a to na zhruba 55 kilometrů zejména v oblasti řeky Rio Grande. Trump chtěl stavět na délce skoro čtyřnásobné. Dále mají peníze jít na modernizaci zabezpečovacích zařízení, a rozšíření počtu zaměstnanců. Demokraté, zdá se, ustoupili jen v jedné otázce, a to skutečnosti, že nebude zastropován počet míst v detenčních zařízeních pro nelegální migranty, jež jsou už nyní přeplněné.

Donald dumá

Thomas Kulidakis: Proč k nám americký ministr zahraničí Pompeo nepřijel

Bývalý ředitel CIA Mike Pompeo

Ministr zahraničí USA se vypravil na misii do části států studenoválečné východní Evropy. Chce zabránit jejich propadu do čínského a ruského vlivu. Americkou iniciativu není radno brát na lehkou váhu, protože Spojené státy americké jsou i po skončení studené války jednou z nevýznamnějších zemí světa.

Nad dohodou se vznášejí dvě zásadní otázky – zda tuto dohodu může považovat za své vítězství i Donald Trump a zda dokument, vzniklý v Kongresu bez jeho účasti, sám nakonec podepíše. Do pátku je totiž nutné schválit dokument ve sněmovně i v senátu a pak nechat podepsat v Bílém domě, aby v sobotu opět nenastal shutdown.

Na jedné straně dohoda vznikla za Trumpovými zády a vlastně ho obešla. Na druhou stranu by prezidentovi umožnila vyhnout se opětovnému uvržení vládního systému do rozpočtového provizoria, které podle průzkumů veřejného mínění poškozovalo jeho pověst. V obou případech mohou být spokojeni demokraté, protože mohou výsledek vydávat za své vítězství.

Jan Fingerland

Dohoda však vznikla za účasti republikánů, zejména jí podpořil vůdce republikánů v Senátu Mitch McConnell. Současně se zdá, že část republikánů byla proti tomuto jednání, nepodpoří ho ani při hlasování a Trumpa toti konzervativní křídlo vyzvalo, aby dokument nepodepisoval.

Největším poraženým tedy paradoxně mohou být právě republikáni, které přítomnost republikána typu Donalda Trumpa v Bílém domě trhá na kusy. Pokud se budeme na věc dívat pozitivně, je tu dobrá zpráva. Americký politický systém, a zejména dosud stále straničtější a ideologičtější politická scéna, po čase dokázaly konstruktivně přistoupit k řešení vážného problému.

Spustit audio

Související